fbpx

Baššár al-Asad zůstává. Jaké jsou jeho vyhlídky?

23.03.2019 | Analýzy

Baššár al-Asad zůstává. Jaké jsou jeho vyhlídky?

Občanská válka v Sýrii, která zuří už více než 8 let, se pomalu a jistě blíží ke svému konci. Nebo alespoň její dosavadní podoba. Islámský stát coby entita ovládající určité území je na pokraji existence, Američané postupně vyklízejí prostor a syrská opozice je v troskách. Režim Baššára al-Asada byl s ruskou pomocí zachráněn a postupně konsoliduje moc doma i v zahraničí. Jedinou překážku k obnovení Sýrie v původním rozsahu tak pro něho představují Kurdové.

Americký odchod?

Prezident Trump na konci roku ohlásil úplné stažení amerických vojsk ze Sýrie s tím, že hlavní cíl mise, tedy zničení Islámského státu, byl splněn. Setkal se se silnou kritikou nejen ze zahraničí, ale také z vlastních armádních řad. Na nátlak své rozhodnutí tento měsíc upravil, a zhruba 400 vojáků v Kurdy ovládané části zůstane. Kurdové se totiž velmi osvědčili jako spojenec v boji proti Islámskému státu americká přítomnost je za to chrání před přímou hrozbou ze strany režimu, hlavně sousedního Turecka, které považuje kurdské jednotky YPG za teroristy.

Toto nejednoznačné rozhodnutí má i tak pro konflikt závažné konsekvence. Jednak je to jasný signál Kurdům, že se na Američany ve svém boji za nezávislost nemohou spolehnout. Pár stovek amerických vojáků Turky od útoků patrně jen těžko odradí, což se již ukázalo například na turecké ofenzivě v oblasti Afrínu v severovýchodní Sýrii (The Foreign Policy, 6.3.2019). V druhé řadě má potom vojenská přítomnost zajistit Američanům hlas na poválečném uspořádání Sýrie. Jejich hlavní požadavek Asadova konce však bude jen stěží splněn.

Americké jednotky spolu s YPG bojovníky (Zdroj: Wikimedia Commons)

 Konec mezinárodní izolace a čas reálpolitiky

Baššá al-Asad v současnosti nečelí žádné akutní vnější ani vnitřní hrozbě, která by mohla jeho vládu ukončit a zároveň se mu daří získávat legitimitu i v očích syrského obyvatelstva. Stát začíná opět fungovat také na mezinárodní úrovni, což je patrné na nedávném začátku jednání o znovupřijetí Sýrie do Ligy arabských států, z níž byla v roce 2011 vyloučena. Tento krok ukazuje také změnu strategie Saúdské Arábie a jejích spojenců, kteří díky obnovení silné pozice Asada upustili od destabilizačních aktivit v Sýrii. Naopak doufají, že se jim ho podaří ekonomickou pomocí vymanit z íránského vlivu. Sousední Jordánsko dokonce otevřelo hranice, čímž se obnovily důležité obchodní styky mezi oběma státy, a Izrael začal jednat s Ruskem a Sýrií ohledně dlouhodobého sporu o úžemí na Golanských výšinách (The Guardian, 26.12.2018).

Demonstrace na podporu Baššára al-Asada (zdroj: pri.org)

Postoje blízkovýchodních států tak naznačují, že i u nich Asad postupně znovu získává legitimitu. Jeho brutální metody vedení války včetně používání chemických zbraní na vlastní obyvatelstvo se již nejeví jako překážka pro spolupráci. V regionu nastal čas reálpolitiky. Pragmatismus s Asadem má ale svůj rub a líc. Jednak může přinést tolik potřebnou stabilitu a rozvoj země, jež pomůže návratu alespoň části z více než 5 miliónů uprchlých Syřanů. Zároveň však Asadova legitimizace ukazuje neschopnost mezinárodního společenství účinně potrestat viníky válečných zločinů. A to je závažný a znepokojivý precedent do budoucna.

Co se může zdát jako Asadovo vítězství, je pro Spojené státy trpkou prohrou. Po začátku konfliktu prezident Obama deklaroval, že svržení Asada je v americkém zájmu (NY Times, 18.8.2011). Jeho nástupce Trump teď ale bude muset přijmout fakt, že Asad zůstává a nebude potrestán. Do toho silní američtí spojenci jako je Saúdská Arábie či Jordánsko začínají s Asadem vyjednávat, a to i přes hrozby Washingtonu, že takové kroky s sebou mohou přinést americké sankce. Logika ekonomické pomoci a provázanosti, která zbaví Sýrii závislosti na Íránu, je v konečném důsledku i americkým zájmem. Je pravděpodobné, že si v budoucnu Spojené státy uvědomí nevyhnutelnost spolupráce s Asadem, nebude však jednoduché zachovat si přitom tvář.

Vojtěch Freitag