Otázka bezpečnostních implikací Brexitu není, a nikdy nebyla úplně v centru pozornosti. Složitá vyjednávání se točí zejména kolem husté sítě ekonomických, obchodních a regulačních vztahů, které si Britové za necelých 50 let stihli se zbytkem EU vypěstovat. Británie je však zpravodajská, technologická a vojenská velmoc, jejíž kapacity převyšují ostatní členské státy a přispívají k evropské bezpečnosti. Jak se v této oblasti tedy možný odchod z EU projeví a jak to ovlivní fungování NATO?
Protesty u Westminsterského paláce (Zdroj: Wikimedia Commons)
Zpravodajská a policejní spolupráce
V oblasti spolupráce v boji proti terorismu a organizovanému zločinu je spolupráce mezi Brity a evropskými zeměmi intenzivní. Britové jsou velmi aktivní v rámci skupiny Counter Terrorism Group – CTG, která se skládá z 30 evropských tajných služeb a je nezávislá na institucích EU. Británie přispívá zdaleka nejvíce do společných zpravodajských databází, a jako jediná země z této skupiny má kapacity na to bojovat proti terorismu kdekoliv na světě. Brexit by tuto spolupráci neměl ohrozit. Otázky tak budí spíše budoucnost britského členství v Europolu, jež zastřešuje obecnější policejní spolupráci. Zde Britové s vysokou pravděpodobností pozbydou členství a nebudou mít nadále přístup např. k databázím týkajících se pohybu v Schengenském prostoru.
Impuls k bližší unijní spolupráci
V rámci EU je bezpečnostní a obranná politika (SBOP) převážně státní doménou. Obrana státu byla totiž vždy spojována se státní suverenitou, a konkrétní rozhodnutí tak leží pouze na členském státě, nikoliv na institucích EU. Pro společnou akci, např. vojenskou intervenci, je třeba jednomyslnosti a každý stát má právo veta, což výrazně snižuje akceschopnost. Nicméně v návaznosti na výsledky britského referenda iniciovala Evropské unie vznik několika institucionálních mechanismů, které fungují na bázi dobrovolnosti, a ty jednomyslnost pro rozhodování nevyžadují. Je to mj. Stálá strukturovaná spolupráce – PESCO a Evropský obranný fond – EDF. Tyto mechanismy slouží k posílení obranné kooperace ve formě sdílení zdrojů, technologickém vývoji a koordinaci plánování (Euroskop). Nutno dodat, že v těchto institucích již Británie není členem. Načasování těchto snah souvisí se strachem z čím dál větší závislosti EU na NATO, která bude odchodem Británie pouze umocněna. Brexit byl tedy impulzem k bližší unijní spolupráci, jež donedávna probíhala výhradně v rámci severoatlantických struktur.
Fialově: státy EU i NATO, Modře: státy pouze v EU, Oranžově: Státy pouze v NATO
(Zdroj: Wikimedia Commons)
Slábnoucí transatlantická vazba a mocenské ambice
Roli hraje nejen strach ze závislosti, slábne také celková vůle Evropské unie nadále posilovat strategickou spolupráci se Severoatlantickou aliancí. Jednak je to postupné odcizení mezi Evropou a Spojenými státy, které ztělesňuje Donald Trump se svým kritickým postojem k alianci a její roli v Evropě. Za druhé jsou to vzrůstající ambice Evropské unie figurovat na světové scéně jako samostatný globální aktér. K tomu již nestačí pouze „soft power“ ve formě ekonomické a kulturní převahy. Evropští lídři si stále více uvědomují nutnost doplnit tyto kvality soběstačnou vojenskou mocí. Prozatím je idea evropské armády neprůchozí, hlasy po ní volající však sílí.
Ambice mají i Britové. Ministr obrany Williamson vidí v Brexitu šanci, jak Británie může posílit svoji roli v mezinárodní politice a obnovit svůj zašlý vliv. Aktivní angažmá v zahraničí a schopnost unilaterálně zasáhnout v případě porušení mezinárodního práva podle něj pomohou Británii stát se znovu globální mocností. Konkrétně se má toto nové směřování projevit např. v britské přítomnosti v Jihočínském moři (The Guardian, 11.2.2019). Nakolik jsou tyto ambice kompatibilní se britským veřejným míněním je otázkou.
I přesto, že určitá, převážně zpravodajská spolupráce bude nejspíš zachována, chybějící širší institucionální zakotvení evropskou vnitřní bezpečnost nepochybně poškodí. Dá se předpokládat, že i v oblasti obrany a mezinárodní bezpečnosti se Evropská unie i Británie budou v budoucnu od sebe vzdalovat, a současně s tím bude oslabovat i unijní vazba na Severoatlantickou alianci. Ta nepochybně stále zůstává hlavní platformou pro obrannou spolupráci v Evropě. Blížící se Brexit ukazuje, že Evropská unie začíná hledat vlastní cesty, jak si zajistit bezpečnost v stále měnícím se mezinárodním prostředí.
Vojtěch Freitag
