fbpx

Brexit: náhlé rozhodnutí nebo předvídatelný krok?

31.10.2019 | Analýzy

Brexit: náhlé rozhodnutí nebo předvídatelný krok?

Když před třemi lety Britové hlasovali o své budoucnosti v Evropě, jen málokdo vážně uvažoval o tom, že by mohli zvolit odchod z EU. Ať už to bylo z důvodu současného geopolitického uspořádání světa či ekonomických výhod jednotného trhu, většina přihlížející i samotných politických aktérů očekávala vítězství „Stay“. O kolik větší pak byl šok skutečné volby Brexitu! Brexit ale zase tak nepředvídatelný nebyl. Evropská unie je projekt zaměřený na sjednocení a unifikaci Evropy. Tato analýza chce v krátkosti rozvést důležitý důvod Brexitu, který nejspíš také sehrál v konečném rozhodnutí svou roli: a to, že Velká Británie se v mnoha aspektech, a to především těch kulturních a společenských, od kontinentální Evropy velmi liší.

foto: Business Insider

Kulturní rozdíly

Stojím si za tím, že Británie nikdy nebyla skutečnou součástí kontinentální Evropy. Rozhodně ne kulturou. Při srovnání jejich přístupu k základním otázkám podstatným v mezinárodní spolupráci, jako je podstata státu, právní úprava, či jen představa o uspořádání společnosti, Británie nikdy nebyla s kontinentální Evropou zajedno.

Pěkný příklad je právě to, jaký účel stát vlastně má. Zatímco ve válkou zpustošené kontinentální Evropě se rozvinul tzv. welfare state, ve Velké Británie je stále pomoc státu minimální a svoboda bez státní regulace je mnohými viděna jako ideál.

Nejočividnější je ovšem nejspíše právo. Pro naprosté laiky předesílám, že v Británii platí tzv. „common law“, na rozdíl od zbytku Evropy, kde převládá kontinentální právo („civil law“). Hlavní rozdíl je v tom, že v britském právu tradičně zákony jako takové nehrály velkou roli, a stále nehrají. Spoustu právních norem je nalezena v judikátech. Dlouhou dobu tak byla zabezpečována dokonce i ochrana lidských práv. Jednotlivá práva bylo možné najít v různých judikátech z průběhu věků, bez potřeby je formálně zformulovat a seřadit na jeden seznam. Tak se stalo až v roce 1998, kdy byla do britského systému pevně zakotvena Evropská konvence lidských práv, o které se již od té doby debatuje, zda nebyla proti duchu britského práva.

Mnoho britských právních expertů tak nikdy nebylo nadšeno právem EU, daleko více připomínajícím tradiční kontinentální právní systém. Už jen to, že se jimi musí řídit i Parlament, který je v britském právu suverénní, bylo složité s britským právním systémem skloubit.

Migrace: kolonie i Poláci

Často můžete slyšet, že Britové nemají v lásce Poláky. Především pro ostatní Slovany je to občas problém, hlavně když si je v menších městech s Polákem někdo splete, což většinou nevěstí nic dobrého. Britský odpor k imigrantům však není novým, znepokojujícím jevem. Naopak: pokud se podíváme do historie britské imigrační politiky, můžeme zjistit, že britská migrační politika může být charakterizována jako restriktivní, anti-imigrační, zaměřená na kontrolu, a rasově motivovaná už od roku 1945. Třeba v legislativě z 60. let je možné zjistit, že právo formálně zakazovalo imigraci příslušníků specifických rasových kategorií, i při držení britského pasu.

Strach z nekontrolovatelné imigrace je tedy psychologickou součástí britské společnosti a neschopnost kontrolovat hranice v rámci EU, spolu s objektivně vysokou mírou imigrace, tak musela jen přilít olej do ohně.

Je tedy možný Italeave či Czechout?

Brexit byl jen kulminací dlouhodobé a rozšířené nespokojenosti veřejnosti s EU, která existuje ve většině evropských států. I proto se krátce po ohlášení Brexitu začalo uvažovat o možnosti odchodu dalších členských států.

Osobně si myslím, že odchod jiné evropské země je nepravděpodobný. Protože zatímco Britové se kromě rozčarování z fungování Bruselu museli vyrovnávat ještě s mnoha aspekty EU, které do jejich společnosti nezapadaly harmonicky, takový problém ostatní členové nemají. Většina má kontinentální právní systém, kam zařadit evropskou legislativu není, ve většině případů, problém; taktéž mají stejný názor na úlohu státu v zajištění životní úrovně občanů, nebo třeba i v tom, co je bráno jako lidské právo.

To všechno Británie postrádá, a je možné, že její odchod byl tak jen otázkou času, než nějakým zvláštním experimentem.

 

Kristýna Haráková