fbpx

Česká republika musí začít brát vážně své členství v NATO

22.02.2019 | Absolventské práce

Česká republika musí začít brát vážně své členství v NATO

Představujeme vám nejlepší studentskou práci minulého ročníku diplomatické akademie od Markéty Fejtové na téma zhodnocení českých zahraničních misí a jejich naplňování na základě bezpečnostní strategie ČR.

Organizace Severoatlantické smlouvy (jinak také zvaná Severoatlantická aliance nebo podle anglické zkratky NATO – North Atlantic Treaty Organization) vznikla 4. dubna 1949, kdy dvanáct zakládajících zemí podepsalo Washingtonskou smlouvu. Úkolem NATO při jeho vzniku bylo odstrašit sovětskou expanzi, zamezit oživení nacionalistického militarismu v Evropě silnou americkou přítomností na kontinentu a povzbudit politickou integraci Evropy.

Jeden za všechny a všichni za jednoho. To je jeden z nejdůležitějších principů, také známý jako princip společné obrany. Na tomto principu byla Severoatlantická organizace (NATO) založena a je jednou z věcí, která se u NATO ani po téměř sedmdesáti letech existence nezměnila. Tento princip je zakotven v pátém článku zakládací smlouvy této organizace, a vztahuje se tudíž na každého nově příchozího člena.

NATO v průběhu let zmodernizovalo a přeorientovalo své zaměření na novodobější hrozby, kterými je například terorismus, nestabilita sousedících zemí a regionů, pomoc při přírodních katastrofách, výcvik ozbrojených jednotek a policie méně stabilnějších států, ochrana vnějších hranic NATO a podpora a spolupráce s mezinárodními organizacemi na misích.

Stávající mezinárodní bezpečnostní prostředí charakterizují hrozby, které sice vznikají za hranicemi NATO, ale mohou se rozšířit i do euroatlantické oblasti (například terorismus nebo šíření zbraní hromadného ničení). NATO proto operuje i mimo své teritorium – například v Afghánistánu a Iráku. Proto v současné době NATO spolupracuje s více než čtyřiceti partnerskými zeměmi a také s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je Organizace spojených národů a Evropská unie. Přestože NATO pokračuje v přizpůsobování se novodobým hrozbám, jeho základní principy se nemění.

Česká republika se podílí na společných akcích Severoatlantické aliance již od přijetí aliančního programu Partnerství pro mír v roce 1994. Od 12. března 1999, kdy se naše země stala plnoprávným členem NATO, se účastníme řady spojeneckých projektů a humanitárních a vojenských operací, které slouží k zajištění bezpečnosti a stability jak v euroatlantickém prostoru, tak mimo něj.

Vstupem do Severoatlantické aliance jsme se zavázali k plnění stejných principů jako ostatní členové NATO, ať už zakládající, či později přijatí. NATO nemá vlastní armádu, každý členský stát velí své armádě a pouze v případě, že Severoatlantická aliance vyzve své členy k dobrovolnému přispění vojáků, vojenských strojů nebo materiálu k jednotlivé misi, kde jsou poté tyto zdroje pod velením NATO. Každý členský stát je povinen věnovat dvě procenta svého národního obraného rozpočtu Severoatlantické alianci. Tyto finance jsou pak využívány na údržbu a každodenní chod organizace, část je použita na společné vybavení, které je třeba k fungování společných misí.
Podle mého názoru je zastoupení České republiky na zahraničních misích dostačující, ale vstupem do NATO jsme se také zavázali k plnění určitých finančních nákladů na tuto organizaci, a ty nesplňujeme. Nejsme jedinými členy, kteří tuto část příspěvků nesplňují.

V současné době se Česká republika účastní téměř všech misí pod velením NATO, ať už účastí vojáků, nebo materiálem.

Mimo přímé účasti českých vojáků v zahraničních misích a operacích slouží na 160 důstojníků a praporčíků armády České republiky na různých velitelských stupních a na spojeneckých velitelstvích jak v Evropě, tak ve Spojených státech.

Česká republika považuje stabilizaci Afghánistánu za důležitou z hlediska boje proti terorismu a pro zachování stability celého regionu – a tím i bezpečnosti euroatlantického prostoru. V Afghánistánu slouží čeští vojáci ve dvou operacích. Část vojáků je na letišti v Kábulu, kde v období od 1. prosince 2006 do 31. března 2007 dokonce měli roli vedoucí země pro řízení provozu na KAIA. A také jsou zapojeni do činnosti Provinčního rekonstrukčního týmu (Provincional Reconstruction Team) ve Fayzabádu.

Česká republika považuje stabilizaci oblasti jihovýchodní Evropy za jednu ze svých zahraničně-bezpečnostních priorit. Armáda České republiky působí v silách KFOR od roku 1999 v rámci mnohonárodního úkolového uskupení Střed (Multinational Task Force Centre).

Dále pomáháme také kontrolovat prostor Středozemního moře, kde od roku 2016 probíhá monitorovací operace pod velením NATO (jménem Sea Guardian). Jedná se o pravidelná námořní cvičení, která se opakují každé dva měsíce a jsou tři týdny dlouhá.

Nedílnou součástí těchto misí je také spolupráce s dalšími mezinárodními organizacemi a v současné době se NATO snaží takovouto spolupráci dále rozvíjet s Africkou unií (AU). Spolupráce začala misí v Súdánu. Pod vedením Africké unie byla vytvořena Mise Africké unie v Súdánu (AMIS), která dohlížela na uzavřené příměří. Severoatlantická aliance poskytovala AMIS logistickou podporu, letecké prostředky pro přepravu vojáků a realizovala také výcvik vojáků. Česká republika nabídla AMIS nadbytečný vojenský materiál, například polní uniformy, polní lůžkoviny a elektrocentrály.

Jedněmi z hlavních bodů bezpečnostní strategie České republiky jsou například bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru; prevence a zvládání místních a regionálních konfliktů a zmírňování jejich následků; posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby; naplňování strategického partnerství mezi NATO a EU, včetně posilování jejich spolupráce při komplementárním rozvíjení obranných a bezpečnostních schopností.

Výše zmíněné body jsou přibližně jednou třetinou naší bezpečnostní strategie. Ale minimálně polovina naší bezpečnostní strategie je částečně nebo úplně závislá na NATO. Proto se domnívám, že bychom se měli snažit dodržovat alespoň minimální stanovené příspěvky. NATO neuplatňuje žádné sankce proti svým členům, kteří neplní své povinnosti, ale tyto státy postupně ztrácejí důvěru těch ostatních.

Ztráta důvěry ostatních členů Severoatlantické organizace by mohla vést eventuálně k rozpadu NATO, což jde proti našim vytyčeným cílům bezpečnostní strategie. A v důsledku rozpadu takovéto organizace, která je zde přítomna již téměř sedmdesát let, by potenciálně mohla vzniknout nestabilita v našem regionu. Nemluvě o tom, že bychom ztratili ochranu od Severoatlantické aliance, neboť je pravděpodobné, že po jejím rozpadu by padl i článek číslo 5 Washingtonské smlouvy, který slibuje princip společné defenzivy. Někteří lidé mohou argumentovat, že jsme stále členem OSN nebo EU, ale ani jedna z těchto mezinárodních organizací není organizací vojenskou a s největší pravděpodobností by nám nedokázala pomoci tak kvalifikovaně, jako by potenciálně mohla Severoatlantická aliance. Podle mého názoru stojí za to tuto organizaci za každou cenu udržet, podporovat a rozvíjet, jak naznačuje jeden z bodů naší Bezpečnostní strategie.

Populace České republiky není tak velká, ale v poměru k ostatním členským státům ani tak malá, dalo by se říci, že jsme někde uprostřed. A pokud bychom chtěli porovnávat celkovou účast na misích s ohledem na počet obyvatel jednotlivých zemí (jak můžeme vidět v grafu a), zjistíme, že Česká republika je opět přibližně uprostřed. Je nutno dodat, že tento údaj není tak směrodatný vzhledem k velkým rozdílům v počtu obyvatelstva, jak je možné vidět například u Spojených států amerických a Montenegra (Černé Hory).

Graf a):

Graf b) se týká celkového počtu vojáků v jednotlivých armádách a procenta těchto vojáků vysílaných na zahraniční mise Severoatlantické organizace.  Tento graf je již relevantnější, neboť ukazuje procentuálně, jak která země přispívá vojáky do misí NATO. A zároveň vidíme, jak velkou armádu má ta která členská země. Je zde vidět velký rozdíl mezi Spojenými státy americkými a Islandem, který nemá žádnou profesionální armádu.

Graf b):

Na těchto grafech je vidět, proč některé státy nejsou spokojeny s tím, že ostatní členové, společně s Českou republikou, nedodržují ani minimum přislíbené podpory. Měli bychom se snažit naši účast v Severoatlantické organizaci zvětšovat, nikoli naopak, neboť v dnešní době už v podstatě nemůžeme mluvit o konfliktu země proti zemi, každá země má nějakého spojence nebo je součástí nějaké organizace, a tudíž je potenciální konflikt složitější, nebezpečnější a nákladnější.

Česká republika je součástí většiny misí a operací NATO. Každé rozšíření účasti na těchto misích a operacích je prospěšné a neměli bychom naši účast omezovat. A podle naší Bezpečnostní strategie to i napovídá tomu, že do budoucna budeme držet stejnou úroveň účasti nebo vyšší než doposud.

To, kde by Česká republika měla vylepšit svůj příspěvek, je finanční podpora Severoatlantické aliance. Zde máme ještě mnoho prostoru k zlepšení.