fbpx

Co přináší Venezuelská krize? Proč miliony obyvatel protestují a opouštějí stát?

12.02.2019 | Analýzy

Co přináší Venezuelská krize? Proč miliony obyvatel protestují a opouštějí stát?

Venezuela zažívá nejvýraznější krizi její moderní historie. Vyhrocená situace vře a na povrch vycházejí skutečnosti, které začaly rozdělovat nejen aktéry na politické scéně uvnitř státu, ale i ve světě. Stát se už roky snaží vyrovnávat s hyperinflací, nedostatkem léků a základních potravin pro občany.Jako důsledek uvedených faktorů miliony Venezuelanů opouštějí zemi ze strachu před násilnými ozbrojenými konflikty.

Huga Cháveze,socialistického vůdce, který se držel u moci jako prezident od roku 1999,vystřídal jeho následovník Nicholas Maduro a pokračoval v jeho socialistické a autoritativní politice, která je podporována armádou. Zvrat nastal, když se opoziční předseda Národního shromáždění Juan Guaidó (sociální demokrat) jmenoval s odvoláním na ústavu za dočasného prezidenta Venezuely. Učinil tak v návaznosti na prezidentské volby, které v roce 2018 nebyly dle opozice demokratické a legální.Podporu opozičního lídra následně vyslovily USA, Španělsko, Česká republika, Německo, Francie a společně s dalšími státy vyzývají Madura, aby vyhlásil volby nové. Konflikt mezi oběma lídry země se však primárně nezakládá na otázce obsazení postu prezidenta, ale především na otázce ideologického směřování státu a přístupu k ekonomickému kapitálu, který se ukrývá zejména v ropě.
Proč ke krizi došlo a mezi kým probíhá?

Epochu socialismu ve Venezuele započal Hugo Chávez v roce 1999. Jeho pojetí prezidentského úřadu však záhy nabralo jiný ráz. Byl direktivnější v rozhodnutích a přítomnost bezpečnostních složek v běžném životě občanů se stala každodenní realitou.

Ekonomická krize nezačala přímo s nástupem Cháveze, ani Madura. Je datována už před lety, kdy se prezidenti dostali k moci. Avšak za jejich vlády je zaznamenán kolaps ekonomiky.Ačkoliv se za Cháveze setkáváme i se světlými chvílemi, kterými si naklonil značnou část obyvatel na svou stranu, jejich socialistické směrování nepřineslo kýžené ekonomické výsledky. Ekonomika, kterou nastavil Chávez měla pomoci chudším obyvatelům umožnit přístup k základním potřebám jako je hygiena, potraviny a podobně. Chávez také zavedl cenové kontroly na základě kterých byly přístupnější ceny zboží. To přineslo dopad na podniky, které tyto produkty vyráběly. V roce 2003 byla zavedena kontrola cizí měny, kdy se nechtěně ve Venezuele rozmohl černý trh s výměnou domácí měny za dolary. Občané, kteří chtěli změnit své bolivar za dolary museli žádat vládní měnovou agenturu, aby jim tuto změnu umožnila. Občané, kterým se to nepodařilo se jednoduše uchýlili k výměně jinou cestou. Museli dokazovat, že k výměně bolivaru za dolar mají oprávněné důvody.

V roce 2013 se po smrti Huga Cháveze stal prezidentem Nicholas Maduro, který získal jen o 1,6% hlasů více než Henrique Caprilese. Hugo Chávez představoval pro Madura mentora a i on pokračoval v nastaveném trendu socialistické politiky. Post prezidenta měl zastávat 6 let, ale v roce 2018 došlo k předčasným volbám, které znovu vyhrál. Vláda se následně s ekonomickou krizí v srpnu 2018 rozhodla bojovat v podobě balíčku opatření, které postupně realizovala, například zavedením nového „suverénního bolivaru“. Přijetí suverénního bolivaru znamenalo spojit ho s venezuelská ropnými zásobami, dále došlo k omezení týkajícího se všech, kteří nemají „Fatherland ID“ (podle vzoru Číny, kde se dají na základě ID karty sledovat různé druhy informací o občanovi ) a nepřísluší jim tímto dotace na paliva.V neposlední řadě došlo ke zvýšení daně z 12% na 16%. (BBC NEWS, 4.2.2019)

Výkonu funkce prezidenta se ujal 10. ledna 2019 a opoziční strany se k jeho znovuzvolení stavěly bojkotem. Ačkoliv Maduro nebyl uznán ani Venezuelským opozičním Národním shromážděním,post prezidenta chtěl zastávat i nadále. Politická krize se stala předpokladem krize ekonomické, kdy došlo k pádu cen ropy a vysoké inflaci.

Vyvrcholení politické krize můžeme datovat k 23. ledna 2019, kdy se tehdejší předseda Národního shromáždění Juan Guaidó jmenoval do funkce dočasného prezidenta. Učinil tak na základě ústavy podle článků 233 a 333, které umožňují předsedovi Národního shromáždění ujmout se funkce prezidenta pokud volby, v nichž měl být zvolen prezident Venezuely, neproběhly demokraticky. Guaidó vyzval všechny občany země, aby ve formě protestů vyjádřili svůj názor na současný stav Venezuely. Klíčovým faktorem v době politické krize se stává armáda, tedy bezpečnostní síly. Doposud byly nakloněný Madurovi, který je pravidelně odměňoval a ony mu sloužily při kontrole významných postů ve státě a v kontrole průmyslových odvětví. Opoziční lídr si je vědom, že když se chce prosadit musí tuhle složku mít na své straně. (BBC NEWS, 24. 1. 2019)

Jak na poslední události reagují Venezuelané?

Ve státě se prohlubuje krize ve všech sférách běžného života, zejména v nedostatku pracovních příležitostí a přístupu k základním potřebám jako jsou léky či potraviny. V ulicích dochází k násilným střetům, které často končí tragicky.Od roku 2014 začali lidé hromadně opouštět zemi. Nejméně 2 miliony odešly do sousedních států, jako například Kolumbie, Peru, Ekvádoru, Brazílie, Chile, či Argentiny. (Newsdeeply, 22. 8. 2018) Podle UNHCR (United Nations High Commissioner for Refugees) ke konci roku 2018 zemi opustil další 1 milion lidí. Kromě blízkých států je zaznamenán odchod migrantů i do USA, Španělska a Portugalska. (UNHCR, 8. 11. 2018) Různé organizace se snaží přijímajícím státem i migrantům přímo pomoci v různých oblastech (Zdroj: BBC 24. 1. 2019)

Zdroj: BBC 24. 1. 2019

Jaké jsou na situaci ve Venezuele reakce ve světě?

Státy se postupně začaly dělit na ty, které podporují Madura a Guaida. Prvním státem, který se postavil na stranu Guaida byly Spojené státy. Vyjádřily tak svou podporu a uznali jej jako dočasného prezidenta, což se pochopitelně setkalo s odporem ze strany Madura, který vyzval americké diplomaty odchodu ze země do 72 hodin. USA však na výzvu nereagovalo a Maduro od ni následně upustil. (BBC NEWS, 24. 1. 2019)

Maduro mezi svými spojenci ponechává Rusko, Turecko a Čínu. Mluvčí ruského prezidenta uvedl, že řešení vnitropolitické krize Venezuely mohou občané země vyřešit sami a jiné státy nemají právo do procesu zasahovat. Podobnu i podobný názor na situaci ve podobně jako USA Venezuele veřejně vyslovuje i mnoho evropských zemí, jako například Španělsko, Česko, Francie, Německo, nebo Velká Británie. Některé státy pouze žádají, aby Maduro vyhlásil nové volby, které proběhnou demokraticky a budou spravedlivé, on však tyto výzvy odmítá. Pro odstoupení Madura volají i okolní státy Latinské Ameriky, kterých se krize přímo dotýká. (BBC NEWS, 4. 2. 2019)

Zdroj: BBC NEWS, 4. 2. 2019

Jaký je mezinárodně-politický kontext celé krize?

Ruská státní ropná společnost Rosneft od roku 2006 poskytla spolu s ruskou vládou Madurovi a jeho vládě miliardy dolarů, které i přes krizi očekávají splatit. Čína je také obrovským investorem ve Venezuele a zájmem obou států je tak zachování stability aktuálního režimu, což podporuje i vyjádření nutnosti klidu a odmítnutí zásahu cizích zemí do vnitřních záležitostí Venezuely. Změna režimu by totiž razantně ohrozila geopolitické a ekonomické zájmy obou zemí (Washington post, 8. 2. 2019).

Dalším výrazným podporovatelem je karibský soused Kuba, která vzhledem k podobnému ideologickému smýšlení podporuje vládu Madura. Svou náklonnost předvedla Kuba v minulosti například výměnou ropy za léky a potraviny.Dlouholetými spojenci jsou taktéž Nikaragua a Bolívie.

Nové volby?

Jako nepravděpodobnější a nejracionálnější řešení situace nabízejí nové prezidentské volby. Ty by ale mohly přinést fatální porážku Madura, s nímž by skončila levicová vláda. V mezinárodním kontextu by mohlo dojít k zablokování hlasování v OSN, protože stáli členové Rady bezpečnosti OSN, mezi něž patří i podporovatelé současného venezuelského prezidenta Madura, Rusko a Čína, disponují právem veta. Venezuela může oslabit i další státy, které zásobuje ropou. V případě nevyřešení situace ve Venezuele novými volbami může dojít také k další emigraci obyvatelstva ze země, což může vést k negativním důsledkům nejen pro samotnou Venezuelu, ale i pro všechny okolní státy.

Nikola Fejková