fbpx

Konflikt v Jemenu a tragédie Blízkého východu

14.03.2019 | Analýzy

Konflikt v Jemenu a tragédie Blízkého východu

Více než 3 roky trvající konflikt v Jemenu byl dlouho zastíněn brutální občanskou válkou v Sýrii. S postupným uklidňováním situace v Sýrii se Jemen dostává čím dál více do světového povědomí a ukazuje se, že co do brutálnosti si se Sýrií může zadat. Jemenská tragédie spočívá nejen v 60 tisících obětích a více než 3 miliónech uprchlíků. Je to zejména obrovská humanitární krize, která s sebou nese hladomor a epidemii cholery. Jaké jsou příčiny konfliktu a rýsuje se vůbec konec?

Jemen jako proxy konflikt mezi Saúdskou Arábií a Íránem

Občanská válka v Jemenu začala v roce 2015, kdy se Húthiové (šíitští povstalci ze severu země) vzbouřili proti sunnitské vládě, ovládli hlavní město Saná a dočasně převzali moc ve státě. Jejich vítězství nelibě nesl mocný severní soused Saúdská Arábie, dlouhodobý spojenec sunnitské vlády prezidenta Hádího, a rozhodla se okamžitě intervenovat ve formě zničujících leteckých útoků a námořní blokády. K ní se připojilo ještě několik arabských států a Spojené státy přispěly zvýšenými dodávkami zbraní i zapojením vojenských poradců. Do toho již několik let podnikají útoky bezpilotními drony na pozice Al-Káidy, která má v Jemenu svoji aktivní odnož.

Húthijské povstalce na druhé straně podporuje íránský režim, bez jehož pomoci by proti saúdskoarabské koalici jen těžko vydrželi tak dlouho. I přesto, že obě strany spojenectví oficiálně popírají, dodávky zbraní Íránem a zapojení jeho vojenských poradců jsou pro Húthíe klíčovou zárukou přežití (Reuters, 21. 3. 2017). S tím souvisí i jejich podobná ideologie, charakteristická svým bojem proti západnímu imperialismu. Húthijové rovněž deklarují své demokratické směřování, které je však s ohledem na jejich patrona dost pochybné.

Konflikt v Jemenu zapadá do mozaiky širšího soupeření o regionální hegemonii mezí Íránem a Saúdskou Arábií, které probíhá prozatím v mezích zástupných (proxy) válek i v dalších státech, kromě Sýrie např. Íráku, Afghánistánu či Nigérii. Nepřátelství obou mocností je ztělesněním rivality mezi šíitskou a sunnitskou větví Islámu, přičemž spolu zápasí o vedoucí úlohu v muslimském světě.

Proxy válka mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Červeně: zasažené státy. (Zdroj: Wikimedia Commons)

Kdo za to může?

Pro Saúdy je nepřijatelné mít na své jižní hranici šiítský režim pod íránským vlivem, ještě navíc deklarující demokratické směřování. Pod vedením korunního prince Mohameda bin Salmána používají Saúdové taktiku náletů, jež velmi často zasahují civilní terče, např. školní autobus v srpnu 2018 s 40 dětskými oběťmi (The Guardian, 19. 8. 2018). Brutalitou náletů si vysluhují stále sílící kritiku mezinárodního společenství, která s koncem války v Sýrii a upřením pozornosti na Jemen bude stále hlasitější. I Kongres USA na kritiku reaguje a tento týden nejspíše schválí již druhou rezoluci, která prosazuje ukončení amerického angažmá ve válce. Prezident Trump první rezoluci vetoval a dá se očekávat, že bude vetovat i druhou. Nechce poškodit lukrativní vztahy s ropnou monarchií, do níž Američané ve velkém exportují zbraně, mj. pro vedení jemenského konfliktu.

Húthijové nesou rovněž podíl viny na devastaci Jemenu. Jsou obviňováni z používání dětských vojáků, nášlapných min a ze zneužívání potravinové pomoci (NY Times, 27. 12. 2019). Vyhladovění se totiž stalo jednou z hlavních zbraní války používanou oběma stranami.

Mohamed bin Salmán a prezident Trump dojednávají dodávky zbraní do Saúdské Arábie (Zdroj: The White House)

Blízký východ jako dlouhodobý „shatterbelt“

Shatterbelt je známý geopolitický koncept vypracovaný teoretikem S.B. Cohenem. Tento termín označuje oblasti, které postrádají vnitřní jednotu a slouží jako bojiště světových velmocí, kde konflikty zároveň slouží k ventilaci napětí mezi světovými mocnostmi. Tyto faktory zároveň implikují jejich neschopnost se dlouhodobě stabilizovat. Právě Blízký východ lze považovat za dlouhodobý shatterbelt. V případě Sýrie byl velmocenský boj dvojí. Hlavní linie se odehrávala mezi Západem a Ruskem, a do jisté míry zastínila boj mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Rozhodné ruské angažmá a nechuť USA opět zabřednout do blízkovýchodního konfliktu znamenaly de facto vítězství Asadova režimu (pro Saúdy tedy vítězství Íránu) a postupné doznívání války. Saúdové i Írán tak upřeli svou pozornost na Jemen, kde až donedávna mohli ve stínu Sýrie nerušeně operovat a vést si „svoji“ válku.

Konec konfliktu v nedohlednu

Saúdové do Jemenu vstupovali s jistotou, že povstání bude velmi rychle potlačeno. To se však ukázalo jako chybný předpoklad. Húthijové jsou na tom dnes o poznání lépe, než byli v roce 2015, a saúdskou intervencí se jen posílily jejich vazby na Írán (Foreign Affairs, 26. 11. 2018). Epicentrum blízkovýchodního shatterbeltu se tak pouze přesunulo ze Sýrie a kontinuita konceptu je konfliktem stvrzována i nadále. Konec války v Jemenu i širšího soupeření Íránu a Saúdské Arábie tedy v dohledu není, avšak sílící mezinárodní kritika podpořená např. zákazem vývozu zbraní může obě strany přinutit vést boj alespoň méně brutálními způsoby.

Vojtěch Freitag