fbpx

Napětí v Kašmíru ve stínu jaderných zbraní

02.03.2019 | Analýzy

Napětí v Kašmíru ve stínu jaderných zbraní

Vysoce nestabilní region Kašmíru opět zažívá další eskalaci napětí. Spouštěčem se staly nedávné teroristické útoky v indické části regionu, které zabily 49 příslušníků indických ozbrojených složek a k nimž se přihlásilo teroristické hnutí Džajš-e-Mohammed (JeM) bojující za připojení regionu k Pákistánu.  Indie odpověděla několika odvetnými nálety na pozice islamistů na území Pákistánu, který dlouhodobě obviňuje z poskytování útočiště islamistickým teroristům. Podle tvrzení Pákistánu sestřelila jeho armáda ve středu dvě indické stíhačky provádějící nálety. Roztržky mezi těmito hluboce znepřátelenými zeměmi nejsou ojedinělé. Aktuálně však konflikt vygradoval nejvíce za posledních 20 let na dosud nevídanou úroveň.

Rivalita a nepřátelství obou zemí sahá až do období jejich vzniku po rozdělení Britské Indie v roce 1947. Od té doby proběhly mezi Indií a Pákistánem dohromady 4 války a až na jednu se všechny týkaly právě sporného území Kašmíru. Toto vysokohorské a převážně muslimské území si jako celek nárokují oba státy. Indie argumentuje historickým nárokem, zatímco Pákistán početným muslimským obyvatelstvem s právem na sebeurčení. Od ustanovení Linie kontroly v roce 1972 je Kašmír rozdělen následovně. Zhruba 40 % území kontroluje Indie, 37 % Pákistán a Čína, která ovládá hlavně neobydlenou oblast Aksai Čin. K potlačování práv tamějších obyvatel dochází na obou stranách a indický útlak muslimského obyvatelstva přispívá k jeho radikalizaci. V pákistánské části tak dochází ke kumulaci nenávisti vůči Indům a všeobecné nespokojenosti se stávajícím stavem. Extrémním ztělesněním těchto nálad je několik teroristických organizací působících v Kašmíru, již zmiňované hnutí Džajš-e-Mohammed či Laškar-e-Tajba, které má na svědomí například masivní teroristické útoky v Bombaji v roce 2008. Pákistánské tajné služby podle CATO Institute teroristy materiálně i finančně podporují. Z pohledu Indie se tak jedná o státem podpořené útoky, tedy ve své podstatě válečné akty, proti nimž má právo zasáhnout nejen na svém území.

Linie kontroly (Zdroj: Wikimedia Commons)

 Rozdílnost jaderných doktrín

Neustálá hrozba války donutila obě země k závodům ve zbrojení a postupně i k vývoji jaderných zbraní. Indie svůj první jaderný test nazvaný Smilling Buddha provedla již v roce 1974 a prezentovala ho jako mírový test pro nevojenské účely. Byl to ovšem jasný signál a impuls pro Pákistán. Pokud chtěl zachovat minimálně status quo, musel výrazný vojensky pokrok Indie dohnat. Obě země se tak vydaly touto složitou cestou k zajištění své národní bezpečnosti a testy v roce 1998 se úspěšně zařadily mezi jaderné mocnosti. Indie dlouhodobě deklaruje tzv. no first use policy, neboli pouze odvetné použití jaderných zbraní. Pákistán má jadernou doktrínu vystavěnou jinak. Deklaruje možné použití jaderných zbraní v případě jakéhokoliv vážného napadení státu a ohrožení státní stability. To odráží jeho nejistotu plynoucí z konvenční vojenské převahy Indie, kterou musí vyrovnávat flexibilnější jadernou doktrínou. Tyto předpoklady činí z Pákistánu arbitra, který rozhoduje o vypálení prvních raket.

Kárgilský precedent

Poslední významná vojenská konfrontace mezi oběma státy proběhla v roce 1999, rok po jaderných testech. Ačkoliv tzv. Kárgilská válka (pojmenovaná podle území v Kašmíru) trvala pouhé dva měsíce a po jejím konci se obě strany opět vrátily na pozice určené Linií kontroly, její význam je nezpochybnitelný. Byl to velmi vzácný příklad přímého vojenského střetu dvou jaderných mocností. Ukázal tak, že lze vést konvenční válku, která nemusí zákonitě eskalovat do války jaderné. Kárgil však také znamenal konec nadějím, že by oboustranné vlastnictví jaderných zbraní mohlo přinést klidnější soužití v regionu či dokonce vyřešení konfliktu. Vzájemné odstrašení sice prozatím odradilo obě strany od rozpoutání války v plném rozsahu, nebrání však incidentům jako je například tento. Hranice, za kterými se roztržka změní v plnohodnotnou válku, obě strany hledají a prozatím se v jejich rámci pohybují. Adekvátní odpověď Indie na sestřelení stíhaček Pákistánem ještě nemusí přinést jadernou eskalaci, stejně tak jako ji nepřinesly boje z Kárgilu.

Indická raketa s jadernou hlavicí Agni-II (Zdroj: Wikimedia Commons)

Konflikt se tak dostává i mimo tradiční způsoby boje, což nedávno prokázal krok Indie. Důležitou dimenzí konfliktu je totiž otázka vodního zásobování. Na území Indie se nachází důležité přítoky, jež zásobují celý systém řeky Indus, který je pro Pákistán klíčovým zdrojem vody. Indie ve světle teroristických útoků schválila stavbu přehrady na řece Ravi, čímž de facto rozhodla o omezení přítoku životně důležité vody na pákistánské území. (Zdroj: Foreign Policy, 25.2.2019). Vodní dimenze tak může hlavně v budoucnu výrazně ovlivnit nadcházející vývoj konfliktu a dodat mu zcela jinou dynamiku. Jak na to odpoví Pákistán?

I přes nespokojenost obou státu s rozdělením Kašmíru se zdá, že napjatý status quo bude i nadále pokračovat. Obě strany nemají možnosti situaci významně obrátit ve svůj prospěch a nemění na tom nic ani vlastnictví jaderných zbraní. Jaderná válka totiž nemá vítěze, pouze poražené. Lídrům Indie ani Pákistánu nejspíše nebude stát za to zmáčknout pomyslné červené tlačítko jen kvůli otázce Kašmíru. Nicméně se oba státy pohybují na velmi tenkém ledě a je úkolem mezinárodního společenství napětí uklidnit. Klíče k stabilitě regionu naopak leží pouze v ochotě obou aktérů daný stav akceptovat. Indie musí přestat s útlakem kašmírských muslimů a Pákistán zase musí podniknout aktivní kroky k vymýcení teroristických buněk na svém území. Pokud se tak nestane, je téměř jisté, že terorismus, násilí a nepokoje budou v regionu i nadále pokračovat. A spolu s nimi také riziko jaderné války.

Vojtěch Freitag