fbpx

Sílící mezinárodní kritika Číny v ujgurské otázce. Proč a proč právě teď?

18.02.2019 | Analýzy

Sílící mezinárodní kritika Číny v ujgurské otázce. Proč a proč právě teď?

Čínská autonomní provincie Sin-ťiang je domovem pro více než 9 miliónů turkického etnika Ujgurů. Ačkoliv se odhady jejich počtu liší, v rozlehlé a řídce obydlené oblasti Sin-ťiangu je toto vyznáním muslimské etnikum tím nejpočetnějším. Chanové, tedy etničtí Číňané, jsou až na druhém místě se zhruba 40 %. Demografická převaha ve prospěch Ujgurů však zdaleka nereflektuje podíl na moci, který tato v rámci Číny menšina užívá. Právě naopak. Jejich občanská a politická práva jsou ze strany čínské vlády dlouhodobě hrubě potlačována, Ujgurové jsou terčem diskriminace zejména v citlivých otázkách náboženského vyznání a jazykové rovnoprávnosti. Pro mnoho z nich se tak odchod z rodné země stal jediným východiskem.


(Zdroj: Wikimedia Commons)

Migrace jako příčina i důsledek

Tenze v tomto regionu nejsou nijak nové, jejich kořeny sahají do 50. let minulého století, kdy armáda Čínské lidové republiky ovládla Sin-ťiang. Okupace a politické násilí spustily masovou migraci, jež probíhá dodnes. Od té doby uprchly do celého světa sta tisíce Ujgurů, převážně do blízkých středoasijských států, kde jsou početné ujgurské komunity. Zejména po rozpadu SSSR měly tyto státy minimální kapacity k ochraně hranic, útěk ze země tak byl relativně jednoduchý. Atraktivním cílem se stalo také etnicky blízké Turecko. V 90. letech se však nastupující čínský ekonomický zázrak projevil i v této otázce. Bohatství z investic plynoucích z dobrých vztahů s Čínou znamenalo pro státy, které se staly cílem ujgurských uprchlíků, sílící tlak na aktivní boj s migrací, a především na zdržení se jakékoliv kritiky potlačování lidských práv v Sin-ťiangu. Migrační trasy Ujgurů se tak stočily spíše na jihovýchod, přes Malajsii a Vietnam, nicméně ani tyto trasy se neukazují jako bezpečné (China Brief Volume, 10.9. 2014).
Migrace z regionu je však doprovázena i migrací do regionu. Čínská vláda dlouhodobě podporuje přesídlování etnických Číňanů do regionu, snaží se tak postupně dosavadní poměr ve prospěch Ujgurů zvrátit. O efektivitě této techniky (jež byla používána např. Sovětským svazem v Pobaltských republikách) svědčí čísla, která ukazují, že Ujgurové tvořili v 50. letech v Sin-ťiangu více než 70 % obyvatelstva. Nově příchozí Číňané nejen obrátili demografické složení, jejich zvýhodněné postavení znamenalo rychlé ovládnutí důležitých pozic v správě této oficiálně autonomní oblasti. Číňané proudili zejména do nových rychle rozvíjejících se měst, zatímco Ujgurové zůstali, nebo byli nuceni zůstat na chudším venkově. Dnes zdůrazňuje ekonomickou nerovnost stále intenzivnější diskriminace na trhu práce, kde pro naprostou většinu pozic je preferováno čínské etnikum. Nemožnost pracovat ve státních firmách je zejména v Číně zásadní hendikep, Ujgurové jsou vyloučeni z široké oblasti zaměstnání, od stavebnictví až po bankovní sektor. Důsledkem je markantní rozdíl v průměrné mzdě, kdy si Číňan v Sin-ťiangu vydělá o 41 % více než Ujgur (Minorityrights.org).


(Zdroj: The Uyghur American Association)

Diskriminace je rovněž doprovázena represivní politikou, kdy se jakákoliv občanská neposlušnost tvrdě trestá. Režim vytváří atmosféru strachu, jejímž cílem je naprostá politická pasivita Ujgurů a akceptace jejich postavení ve společnosti. Někteří z politicky aktivnějších Ujgurů, kteří dosud neuprchli, se postupně zradikalizovali a uchýlili ke krajnímu řešení, jak vyjádřit nespokojenost se současným stavem, k teroristickým útokům. Těch proběhlo od 90. let několik, ideologickým charakterem se různily, většinou se však jednalo o ujgurskou džihádistickou organizaci ETIM s napojením na Al-Káidu a Taliban. Efekt, který to mělo na život běžných Ujgurů, byl pouze negativní. Čínské vládě dalo použití terorismu výbornou záminku pro ještě silnější represe.

Éra Si Ťin-pchinga

V posledních letech se situace znatelně zhoršuje. Souvisí to s mocenským nástupem prezidenta Si Ťin-pchinga s jeho výrazně autoritářským stylem vládnutí. S jeho vládou se ze Sin-ťiangu stal policejní stát, s naprostou kontrolou nad všemi oblastmi života. Po celém regionu začaly vznikat tzv. převýchovné tábory, do kterých jsou Ujgurové bez soudu na dobu neurčitou posíláni za sebemenší prohřešky. V táborech je režimní síly podle různých svědectví nutí upustit od praktikování islámu a je jim vštěpována komunistická ideologie. V podstatě tak zde probíhá tzv. kulturní genocida, jejímž cílem je likvidace Ujgurské identity. Podle mnoha odhadů je v současnosti drženo v těchto táborech přes 1 milion Ujgurů. Čína dlouhodobě existenci těchto táborů a praktik odmítá (iDnes, 19.5. 2018).


(Zdroj: Wikimedia Commons)

Bude mezinárodní kritika nadále sílit?

Toto obrovské číslo vězněných lidí pouze za příslušnost k etniku vzbuzuje v mezinárodním společenství čím dál větší kritiku. Kromě znepokojivých reakcí z výboru OSN pro lidská práva s ke kritice přidaly i USA a EU. V rámci muslimských zemí je situace složitá, neboť mnohé z nich jsou životně závislé na čínských investicích. Čína si je své ekonomické a politické převahy dobře vědoma, a kupuje si tak výhodnými investicemi jejich přehlížení takto masivního porušování lidských práv. Mlčenlivost nedávno prolomilo Turecko, jehož vláda Čínu ostře zkritizovala, dokonce v Turecku proběhlo několik masivních demonstrací na podporu Ujgurů (BBC News, 10.2. 2019). Turecko je silným aktérem v muslimském světě, změna jeho dosavadní politiky tak bezpochyby bude rezonovat.
Vývoj v posledních měsících ukazuje, že kritika Číny v ujgurské otázce se šíří napříč celým světem. Její dlouhodobá strategie vykupovat si investicemi mlčenlivost nejspíše narazila na své hranice, za kterými porušování lidských práv už nelze přehlížet. Dá se očekávat, že v případě nečinnosti Číny ve zlepšení postavení Ujgurů bude tato kritika nadále sílit, a zpomalování čínského ekonomického růstu ji jen umocní.

Vojtěch Freitag