Od chvíle, co se rozhodl James Cameron vyhlásit referendum o ukončení podílení se na evropském projektu se začal od-počátku komplikovaný a křehký vztah mezi Spojeným královstvím a evropským kontinentem navenek rychle a drasticky zhoršovat. Co vzniklo, jako krok egoistického předsedy vlády, aby dokázal svým občanům a straníkům, jak moc je populární, dopadlo, jako poslední hřebík do rakve unikátní spolupráce, o kterou jedna strana neměla od prvního dne velké odhodlání dodržet v rovině symbiózy mezi účastníky. Je ale paradoxně zvláštní, jak moc si za dobu svého trvání v různých formách subjektu, který se později stal Evropskou unií, Spojené království tuto organizaci změnil a zreformoval, aby to vyhovovalo čistě britským požadavkům a do jaké míry bylo potom EU v obraze ne všech států evropského společenství, ale britského státu, který se již delší dobu považoval ne za rovnocenného partnera svých kontinentálních spojenců, ale více jako její vůdce. V tu chvíli ale, co se má takovýto stát, který jedná ve své mezinárodní politice jakožto nadřízený svým evropským protějškům, stát součást demokratického spolku, tak je jasné, že jednoty a klidné koexistence se bude stěží dosahovat.
Po čtyřech letech hádek, urážek a vzájemného házení si klacky pod nohy při vyjednávání o podmínkách odstupu, se čekalo, že bude nějakou dobu klid, jak co se týče konce demagogie na obou stranách o přirozenosti, podstatě a okolnostech britského odstupu, tak i ve světovém měřítku, aby se mohl vztah těchto evropských entit nějak uhladit. Místo toho ale přišlo za sebou několik krizí. Prvně zdravotnická, poté ekonomická a následně bezpečnostní. Při těchto dlouhých měsících a letech se našel znovu společný dialog a začaly se hledat společné cesty, jak toto období trablů překonat a vyjít z něj jednotný, a nikoliv rozdělený jako byly před ním.
Zdroj: AP
Nyní se nacházíme v momentu, kdy tato jednota se začíná zpochybňovat zevnitř, kdy společenský rozkol v rozvinutém evropském prostoru se stává čím dál tím častějším jevem a je do velké míry i na České republice, aby našla odpovědi ke společným unijním otázkám. V Evropě je stále víc a víc společnost rozdělená, ale i tak jsou někdy chyby vládnoucích politiků příliš velké na odpuštění. K právě takové situaci došlo ve Spojeném království, kdy se pokrytectví premiéra Johnsona ukázalo být absolutní. Proto se rozhodli straníci konzervativní strany zvolit Liz Truss, k účelu stabilizovat propad preferencí strany. Britové a odborníci ale spíše očekávají, že se tato nová premiérka stane obětním beránkem pro současnou krizi. Populistické výroky proti čestnosti vyjednávačů Evropské unie při Brexitu ohledně severoirských protokolů, které nejspíše nebudou mít očekávaný výsledek vnitrostátně, jenom sníží úroveň postavení Spojeného království mezi svými spojenci, ještě navíc poté, co ztratili symbol stability ve formě britského monarchy.
Nyní je však na občanech Velké Británie, aby si zvolili, po jaké cestě budou chtít jít po příštích parlamentních volbách. Buď po stejné cestě, co doposud, při kterém se budou jenom více distancovat od svých historických partnerů a ztratí si tím už zcela svojí pozici jako jeden z rozhodujících hlasů mezi západními zeměmi, anebo jestli zvolí spíše politiky, kteří se budou pokoušet o nějaké smíření s evropským kontinentem, který si proti sobě tak bezdůvodně poštval.
Autorka: Terezie Mazlová
Zdroje:
https://ec.europa.eu/info/strategy/relations-non-eu-countries/relations-united-kingdom_en
https://www.gov.uk/government/publications/summary-the-uks-new-relationship-with-the-eu/summary-the-uks-new-relationship-with-the-eu
https://www.gov.uk/government/publications/summary-the-uks-new-relationship-with-the-eu
https://carnegieeurope.eu/2021/03/30/rivals-or-partners-eu-uk-foreign-policy-relationship-after-brexit-pub-84197
https://ukandeu.ac.uk/the-state-of-the-uk-eu-relationship/
