Turecké zájmy v syrské občanské válce

V minulosti bývala Sýrie spolu s Tureckem součástí Osmanské říše. Po jejím rozpadu se vztahy těchto dvou zemí stávaly velice napjatými. Turecko čelilo výzvě násilných aktivit Strany kurdských pracujících (PKK) a stupňujících se útoků vůči tureckému lidu. Sýrie využívala PKK jako prostředek k oslabování Turecka. Na konci 90. let vztahy eskalovaly a Ankara pohrozila Damašku vojenskou intervencí. Vztahy dvou sousedních zemí dále komplikovaly neochvějné nároky Sýrie na vody řek Eufrat a Tigris a rozdělení území Iráku mezi sunnitské a šíitské Araby a Kurdy.

Od doby hrozby intervence docházelo k postupnému zlepšování vztahů, v době před Arabským jarem byly dokonce označovány za modelové blízkovýchodní partnerství. Nicméně s nástupem Arabského jara se dlouhodobé institucionální struktury kompletně přeměnily uvnitř regionu i ve vztazích Turecka s okolními státy.

Strategie syrského prezidenta Bašára al-Asada hrubě potlačit protesty značně ovlivnila a určila úroveň zapojení Turecka. Turecká ZP byla v komplikované situaci, kdy musela řešit, jaký postoj zaujmout vůči svému, doposud blízkému, sousedovi. Nicméně intenzifikace událostí ho přinutila zaujmout jasnější postoj vůči aktérům zapojeným do střetů v Sýrii, konkrétně Asadova režimu na jedné straně a opozičním skupinám na straně druhé. Po Asadově násilné reakci na sunnitské protesty se vztahy prudce zhoršily a turecká vláda začala podporovat protivládní rebely. Na počátku konfliktu bylo Turecko považováno za aktéra s kritickým postojem, až za zprostředkovatele moci pro své vazby jak na USA, tak na Rusko. V té době premiér Erdoğan obvinil syrského prezidenta z toho, že hraje hlavní roli ve vývoji událostí a ze zhoršování bezpečnostní situace v celé Sýrii, a vyzval al-Asada, aby odstoupil. Nestalo se tak, a Turecká republika si nyní v situaci syrské občanské války hájí jisté zájmy. Ty mohou být charakterizovány následovně: podpora opozice, stabilizace jižní hranice a kurdská otázka.

• Podpora revolučních sil může být chápána jako pragmatický krok, jelikož lze předpokládat, že syrská občanská válka skončí pádem Asadovy vlády. Významné jsou snahy Ankary o zajištění vlivné pozice nejen ve vztahu k nové vládě Sýrie, ale i v celém regionu. Společně s EU a USA tvoří spojenecký Transatlantický trojúhelník. Turecko jako součást koalice (USA, Velká Británie, Saudská Arábie, Francie, Jordánsko) podporuje The Free Syrian Army (FSA). Tato pozice Turecko staví proti Rusku, které podporuje Asadův režim. Následující schéma ukazuje složitost vztahů mezi aktéry v syrské občanské válce.

• Tureckým zájmem je dále vyřešení uprchlické krize. Turecko zprvu přijímalo všechny syrské uprchlíky, nicméně nyní zemi dochází kapacita na poskytnutí azylu. Ankara ve stabilizaci hranice se Sýrií vyžaduje spolupráci západu. EU a Spojené státy však ve svém vyjádření uvedly pouze projevy znepokojení. Vzhledem k tomu, že v domácím prostředí vzrůstají protiuprchlické nálady, čelilo Turecko dvěma možnostem: buď zastavit postup syrského režimu nebo usnadnit odchod na západ těch, kteří zůstali uvězněni jako IDPsv severní Sýrii. Postup Turecka byl do značné míry rétorický – již nebrání úniku uprchlíků z Turecka do Evropské unie, ale ani se na něm aktivně nepodílí. Příliv uprchlíků z Turecka do EU značně zvyšuje napětí mezi dvěma členy NATO – Řeckem a Tureckem a přináší obavu, že by s sebou uprchlické vlny mohly nést teroristy.
• Posledním zájmem Ankary je vyřešení problematiky kurdské menšiny a boj proti ISIS. Kurdové obývají rozsáhlá území od jihu Turecka po severní Irák, kde také operuje regionální, mezinárodně neuznaná, kurdská vláda. Tyto skupiny si nárokují kontrolu klíčového prostoru podél turecké hranice, kde probíhá poměrně úspěšný boj syrských Kurdů proti ISIS. I když Turecko bylo ochotno s Islámským státem v Sýrii bojovat, je více znepokojeno zvýšenou mocí kurdských sil, zejména s podporou Spojených států YPG, kterou samo považuje za teroristickou organizaci. Oživení teroristických skupin v severní Sýrii a možnost volné koalice mezi kurdskými skupinami v Iráku, Íránu i v Turecku způsobují tureckým vládnoucím vrstvám vážné obavy. Erdoğanova pozornost je zaměřena především na Kurdy, nikoli na ISIS. Turecko bylo přesvědčeno, že jestliže bude bojovat s ISIS, bude to Washington považovat za laskavost. Nicméně USA jsou hlavními spojenci Kurdů.

Článek vypracovala Bc. Barbora Javůrková

Zdroje:

AHMAD, MOHAMED IDREESE. Turkey Is Forcing the West to Look at Idlib [online]. 4.3.2020 [cit. 2020-04-26]. Dostupné z: https://foreignpolicy.com/2020/03/04/turkey-west-european-union-idlib-syria-greece-border-refugees-erdogan/

GENEVA International Centre for Justice. Syrian Civil War [online]. Dostupné z: https://www.gicj.org/images/2016/pdfs/Final-Report-Syria_June-2017.pdf

Işıksal, H., & Göksel, O. (Eds.). (2017). Turkey’s relations with the middle east: Political encounters after the arab spring. Retrieved from https://ebookcentral.proquest.com

KASAPOGLU, Can. Turkey’s Military Policy in Syria: Implications for NATO. NATO Defense College, 2020. Dostupné z: www.jstor.org/stable/resrep23668. Accessed 26 Apr. 2020.

MILLER, Chris. A War of Priorities in Syria [online]. 3.12. 2015. Dostupné z: https://yaleglobal.yale.edu/content/war-priorities-syria

Relations between Turkey–Syria [online]. Dostupné z: http://www.mfa.gov.tr/relations-between-turkey%E2%80%93syria.en.mfa

The Syrian Conflict: Turkey and the syrian conflict [online]. 25.2. 2016. Dostupné z: http://internationalrelations.org/the-syrian-conflict/

Unal, Mustafa Cosar, and Mustafa Cosar Eunal. Counterterrorism in Turkey : Policy Choices and Policy Effects Toward the Kurdistan Workers‘ Party (PKK), Taylor & Francis Group, 2011. ProQuest Ebook Central, https://search-proquest-com.zdroje.vse.cz/legacydocview/EBC/958724?accountid=17203.

Zenonas Tziarras.“Turkey’s Syria Problem: A Talking Timeline of Events“ Turkish Policy Quarterly Vol. 11 Iss. 3 (2012). Dostupné z: http://works.bepress.com/zenonas_tziarras/28/