Mezi Mexikem a USA existuje téměř 2000 kilometrová hranice, která dva sousední státy rozděluje. Na americké straně pohraniční hlídka hlídá přísnějí své hranice, a snaží se tak zabránit nelegální migraci a omezit vstup cizinců do státu. Nelegální migrace každoročně pohlcuje několik milionů dolarů z rozpočtu USA, nejedná se jen o pohraniční hlídky, ale i věznice. Už Obamova administrativa deportovala 409 849 neregistrovaných přistěhovalců za rok 2012. Nezákonné přechody na jižní hranici dramaticky klesly od roku 2007, avšak v posledních letech více amerických rodin a dětí bez doprovodu migrovalo do Spojených států a žádosti o azyl byly vyčerpány. Amerika je názorově rozdělena. Na jedné straně jsou Američané, kteří věří, že levná pracovní síla přistěhovalců přispívá k ekonomickému růstu. Migrace podle nich obohacuje nejen hraniční státy USA mexickou kulturou v jazyce, jídle a hudbě. Na straně druhé jsou odpůrci migrace. Jejich hlasy reprezentuje Trumpova politika, která přináší jako možné řešení problému postavení zdi, na kterou jsou potřeba finance ze státního rozpočtu. (BBC NEWS, 15. 2. 2019)
Trumpova vidina zdi?
Vrchol migrace z jižní části do USA byl zaznamenán v roce 2000, a byly to převážně obyvatelé Mexika. Počet migrantů se pohyboval kolem 1,64 milionu lidí, kteří „úspěšně“ překročili hranice. Centrem, z něhož opouštěli Mexiko, se stala Tijuana. Od roku 2007 imigrantů počet klesal a v roce 2017 dosahuje dosavadního minima, což představuje zhruba 55 500 legálních imigrantů. Výzkumné centrum PEW, uvádí i počty o nelegálních imigratech, kterých je již v roce 2016 10,7 miliónu.
Během uplynulých 2 let přináší politika prezidenta Trumpa několik protiimigračních opatření:
• žadatelé o azyl musí čekat v Mexiku na rozhodnutí
• pohraniční úředníci snížili počet žádostí na azyl, zpracovávají je každý den, a strategie má název „měření“
• v červnu 2018 generální prokurátor Jeff Sessions oznámil, že případy domácího násilí a násilí zločineckých gangů již nebudou považovat za důvody pro azyl v USA
• nejkontroverznější událostí se stalo hromadné odlučování tisíců dětí migrantů od jejich rodičů na hranicích jako součást „politiky nulové tolerance“, která zastihla každého, kdo byl označení za nelegálního migranta
• důvodem pro „znechucení“ migrace přinesly i deportace imigrantů do původního státu (BBC NEWS, 15. 2. 2019)
Diskuse, která v USA vládla, byla i z důvodu financování pozemní zdi na hranicích. Trump požadoval ze státního rozpočtu 5,7 miliardy dolarů, schválili mu pouze 1,4 miliardy dolarů, což je mnohem nižší částka. Kongres, tak chce předejít dalšímu shutdownu. (HN, 15. 2. 2019) Prezident, aby deficit pokrýt, začal operovat s národní nouzovou situací. Stav nouze se deklaruje v době krize, a tu „migrační krizi“ na hranici Trump prosazuje. Při tomto stavu se mu podařilo obejít Kongres, a dostal se k speciálním pravomocem, k vojenským prostředkům a zdrojům. Expertka na prezidentské nouzové pravomoci, paní Goiteinová se domnívá, že mohlo dojít ke zneužití pravomocí ze strany Trumpa. (BBC NEWS, 15. 2. 2019)
Z pohledu mexické strany
S nástupem nového mexického prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora se snížil rozpočet na migraci a uprchlíky poté, co nastoupil do funkce 1. prosince 2018. Jeho administrativa přislíbila víza a práci v Mexiku i pro migranty z dalších středoamerických států, aby tak nepokračovali v emigraci do USA. (The Guardian, 5. 1. 2019) Mezi USA a Mexikem existuje velká mezera ve mzdách, kdy mzdy zůstávají výrazně vyšší v USA pro velkou část populace. Toto přitahuje mnoho Mexičanů do USA. Mnozí lidé žijící na venkově v Mexiku se živí zemědělstvím a musí přežít s velmi málo penězi. (BBC NEWS, 15. 2. 2019) Zeď mezi USA a Mexikem by přesto nemusela vyřešit problém migrace. Uprchlíci si i přesto najdou nové cesty, jak se do USA dostat. V neposlední řadě Trumpova odůvodnění národního nouzového stavu nestojí na pádných argumentech, ale jsou zavádějící a odvolávají se na pašování drog a zločinnost.
Autor: Nikola Fejková
Dne 6. 2. 2019 absolventi Diplomatické akademie V Praze, společně s ředitelem dr.Cyrilem Svobodou navštívili italskou ambasádu. Účelem návštěvy bylo seznámení absolventů s chodem italské ambasády a navázaní diskuse s velvyslancem panem Francesco Saverio Nisio.
Absolventi diplomatické akademie si po příchodu na misi měli možnost prohlédnout historické prostory italské ambasády. Zástupce velvyslance pan Bernardi Federico absolventy provedl, vysvětlil jim historii budovy a umění, které zdobí diplomatickou misi.
Italská ambasáda sídlí v Nerudově ulici na Malé straně již od roku 1924. Barokní část paláce navrhl český architekt italského původu Jan Blažej Santini a budova patřila k jeho nejvýznamnějším stavbám. Od roku 1924 se na ambasádě vystřídalo již 35 velvyslanců.
Na základě Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z 18. dubna 1961, má velvyslanectví následující funkce:
Po příchodu a uvítaní pana velvyslance J.E. Francesca Saveria Nisia se naši absolventi zaměřili na aktuální otázky, která se týkaly Parlamentních voleb v Itálii 2018, dále na aktuální politickou situaci v Italii, také na vztah s Británií a otázky k Brexitu. Absolventy zajímaly také otázky: problém s imigrací a ekonomické i kulturní propojení mezi ČR a Itálii. Absolventi se nevyhnuli ani otázkám bezpečnosti, které byly zaměřeny na italskou mafii v ČR, kriminalitu a uvěznění českých občanů v Itálii.
Itálie a Česko má výborné bilaterální vztahy, jež jsou mimořádně pozitivní v hospodářské sféře, a to především v oblasti zahraničního obchodu. Obě země jsou také členy významných organizací, jako jsou Evropská Unie a Nato. Role velvyslance má mnoho aktivit s cílem podporovat italské firmy, propagovat místa a zajímavosti Itálie, lepší vzájemné poznávání, a to zejména prostřednictvím šíření znalosti italského jazyka a kultury ve spolupráci s Italským kulturním institutem v Praze. Italské velvyslanectví poskytuje také řadu konzulárních služeb italským občanům a cizincům se sídlem na území České republiky.
Velvyslanec Francesco Saverio NISIO byl přijat do České republiky dne 14. Listopadu 2018, prezidentem Milošem Zemanem, který od něj převzal pověřovací listiny. J. E. Francesco Saverio Nisio má dlouholeté zkušenosti Praze. Již dříve působ jako obchodní rada italského velvyslanectví na začátku 90. let. K diplomacii se dostal od roku 1983, působil na italských zastupitelských úřadech v Kapském městě, Londýně a Káhiře. Poprvé se stal velvyslancem v roce 2013, kdy byl jmenován do čela zastupitelského úřadu v Bangkoku. V Thajsku pak sloužil v roli zplnomocněného velvyslance až do července roku 2018.
Premiér Babiš v Bílém domě. Cyril Svoboda v ČT24 hovořil o významu nadcházející návštěvy.
Ředitel Diplomatické akademie Cyril Svoboda dnes 21.2.2019 vystoupil na ČT24, kde mluvil o významu nadcházejícího přijetí českého premiéra Andreje Babiše americkým prezidentem Trumpem dne 7. března. Audienci předchází právě probíhající návštěva ministra zahraniční Petříčka ve Washingtonu, kde dojednává poslední detaily naplánovaného setkání.
Úspěchu Petříčka také významně přispěly další faktory mj. kumulace dostatečného množství společných témat a také příznivá geopolitická konstelace. Spojené státy si začínají uvědomovat význam regionu střední Evropy, o který v multipolárním světě musí soutěžit. O tom svědčí i nedávná návštěva rakouského premiéra v oválné pracovně. Poslední čeští premiéři v Bílém domě byli Petr Nečas, Mirek Topolánek a Vladimír Špidla v roce 2003, právě na jeho návštěvě se Cyril Svoboda jako tehdejší ministr zahraničí významně podílel.
Mezi očekávanými tématy, kterými se vrcholní představitelé obou zemí budou zabývat, nebudou chybět společné globální výzvy, kyberbezpečnost či energetická bezpečnost. V této oblasti dominuje otázka dostavby či nedostavby Temelína, což je mimořádně citlivá téma a Američané dlouhodobě lobují pro americkou společnost Westinghouse. Svoboda zdůraznil také otázku Iránu, se kterým USA jednostranně odstoupily od jaderné dohody, ale Evropská unie původní dohodu drží. Američané tedy před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu sondují názory jednotlivých členských států a hledají možnosti, jak je změnit.
Jaderná elektrárna Temelín (Zdroj: Wikimedia Commons)
Zdá se, že návštěva premiéra Babiše bude zas na dlouhou dobu jediným setkáním vrcholových představitelů obou zemí. Svoboda nevidí možnost návštěvy prezidenta Zemana ve Washingtonu jako pravděpodobnou, podle něj „se návštěva tohoto typu nebude opakovat příští rok, žadatelů o audienci v Bílém domě je hodně, a my tak budeme zase dlouho čekat na další.“
Venezuela zažívá nejvýraznější krizi její moderní historie. Vyhrocená situace vře a na povrch vycházejí skutečnosti, které začaly rozdělovat nejen aktéry na politické scéně uvnitř státu, ale i ve světě. Stát se už roky snaží vyrovnávat s hyperinflací, nedostatkem léků a základních potravin pro občany.Jako důsledek uvedených faktorů miliony Venezuelanů opouštějí zemi ze strachu před násilnými ozbrojenými konflikty.
Huga Cháveze,socialistického vůdce, který se držel u moci jako prezident od roku 1999,vystřídal jeho následovník Nicholas Maduro a pokračoval v jeho socialistické a autoritativní politice, která je podporována armádou. Zvrat nastal, když se opoziční předseda Národního shromáždění Juan Guaidó (sociální demokrat) jmenoval s odvoláním na ústavu za dočasného prezidenta Venezuely. Učinil tak v návaznosti na prezidentské volby, které v roce 2018 nebyly dle opozice demokratické a legální.Podporu opozičního lídra následně vyslovily USA, Španělsko, Česká republika, Německo, Francie a společně s dalšími státy vyzývají Madura, aby vyhlásil volby nové. Konflikt mezi oběma lídry země se však primárně nezakládá na otázce obsazení postu prezidenta, ale především na otázce ideologického směřování státu a přístupu k ekonomickému kapitálu, který se ukrývá zejména v ropě.
Proč ke krizi došlo a mezi kým probíhá?
Epochu socialismu ve Venezuele započal Hugo Chávez v roce 1999. Jeho pojetí prezidentského úřadu však záhy nabralo jiný ráz. Byl direktivnější v rozhodnutích a přítomnost bezpečnostních složek v běžném životě občanů se stala každodenní realitou.
Ekonomická krize nezačala přímo s nástupem Cháveze, ani Madura. Je datována už před lety, kdy se prezidenti dostali k moci. Avšak za jejich vlády je zaznamenán kolaps ekonomiky.Ačkoliv se za Cháveze setkáváme i se světlými chvílemi, kterými si naklonil značnou část obyvatel na svou stranu, jejich socialistické směrování nepřineslo kýžené ekonomické výsledky. Ekonomika, kterou nastavil Chávez měla pomoci chudším obyvatelům umožnit přístup k základním potřebám jako je hygiena, potraviny a podobně. Chávez také zavedl cenové kontroly na základě kterých byly přístupnější ceny zboží. To přineslo dopad na podniky, které tyto produkty vyráběly. V roce 2003 byla zavedena kontrola cizí měny, kdy se nechtěně ve Venezuele rozmohl černý trh s výměnou domácí měny za dolary. Občané, kteří chtěli změnit své bolivar za dolary museli žádat vládní měnovou agenturu, aby jim tuto změnu umožnila. Občané, kterým se to nepodařilo se jednoduše uchýlili k výměně jinou cestou. Museli dokazovat, že k výměně bolivaru za dolar mají oprávněné důvody.
V roce 2013 se po smrti Huga Cháveze stal prezidentem Nicholas Maduro, který získal jen o 1,6% hlasů více než Henrique Caprilese. Hugo Chávez představoval pro Madura mentora a i on pokračoval v nastaveném trendu socialistické politiky. Post prezidenta měl zastávat 6 let, ale v roce 2018 došlo k předčasným volbám, které znovu vyhrál. Vláda se následně s ekonomickou krizí v srpnu 2018 rozhodla bojovat v podobě balíčku opatření, které postupně realizovala, například zavedením nového „suverénního bolivaru“. Přijetí suverénního bolivaru znamenalo spojit ho s venezuelská ropnými zásobami, dále došlo k omezení týkajícího se všech, kteří nemají „Fatherland ID“ (podle vzoru Číny, kde se dají na základě ID karty sledovat různé druhy informací o občanovi ) a nepřísluší jim tímto dotace na paliva.V neposlední řadě došlo ke zvýšení daně z 12% na 16%. (BBC NEWS, 4.2.2019)
Výkonu funkce prezidenta se ujal 10. ledna 2019 a opoziční strany se k jeho znovuzvolení stavěly bojkotem. Ačkoliv Maduro nebyl uznán ani Venezuelským opozičním Národním shromážděním,post prezidenta chtěl zastávat i nadále. Politická krize se stala předpokladem krize ekonomické, kdy došlo k pádu cen ropy a vysoké inflaci.
Vyvrcholení politické krize můžeme datovat k 23. ledna 2019, kdy se tehdejší předseda Národního shromáždění Juan Guaidó jmenoval do funkce dočasného prezidenta. Učinil tak na základě ústavy podle článků 233 a 333, které umožňují předsedovi Národního shromáždění ujmout se funkce prezidenta pokud volby, v nichž měl být zvolen prezident Venezuely, neproběhly demokraticky. Guaidó vyzval všechny občany země, aby ve formě protestů vyjádřili svůj názor na současný stav Venezuely. Klíčovým faktorem v době politické krize se stává armáda, tedy bezpečnostní síly. Doposud byly nakloněný Madurovi, který je pravidelně odměňoval a ony mu sloužily při kontrole významných postů ve státě a v kontrole průmyslových odvětví. Opoziční lídr si je vědom, že když se chce prosadit musí tuhle složku mít na své straně. (BBC NEWS, 24. 1. 2019)
Jak na poslední události reagují Venezuelané?
Ve státě se prohlubuje krize ve všech sférách běžného života, zejména v nedostatku pracovních příležitostí a přístupu k základním potřebám jako jsou léky či potraviny. V ulicích dochází k násilným střetům, které často končí tragicky.Od roku 2014 začali lidé hromadně opouštět zemi. Nejméně 2 miliony odešly do sousedních států, jako například Kolumbie, Peru, Ekvádoru, Brazílie, Chile, či Argentiny. (Newsdeeply, 22. 8. 2018) Podle UNHCR (United Nations High Commissioner for Refugees) ke konci roku 2018 zemi opustil další 1 milion lidí. Kromě blízkých států je zaznamenán odchod migrantů i do USA, Španělska a Portugalska. (UNHCR, 8. 11. 2018) Různé organizace se snaží přijímajícím státem i migrantům přímo pomoci v různých oblastech (Zdroj: BBC 24. 1. 2019)
Zdroj: BBC 24. 1. 2019
Jaké jsou na situaci ve Venezuele reakce ve světě?
Státy se postupně začaly dělit na ty, které podporují Madura a Guaida. Prvním státem, který se postavil na stranu Guaida byly Spojené státy. Vyjádřily tak svou podporu a uznali jej jako dočasného prezidenta, což se pochopitelně setkalo s odporem ze strany Madura, který vyzval americké diplomaty odchodu ze země do 72 hodin. USA však na výzvu nereagovalo a Maduro od ni následně upustil. (BBC NEWS, 24. 1. 2019)
Maduro mezi svými spojenci ponechává Rusko, Turecko a Čínu. Mluvčí ruského prezidenta uvedl, že řešení vnitropolitické krize Venezuely mohou občané země vyřešit sami a jiné státy nemají právo do procesu zasahovat. Podobnu i podobný názor na situaci ve podobně jako USA Venezuele veřejně vyslovuje i mnoho evropských zemí, jako například Španělsko, Česko, Francie, Německo, nebo Velká Británie. Některé státy pouze žádají, aby Maduro vyhlásil nové volby, které proběhnou demokraticky a budou spravedlivé, on však tyto výzvy odmítá. Pro odstoupení Madura volají i okolní státy Latinské Ameriky, kterých se krize přímo dotýká. (BBC NEWS, 4. 2. 2019)
Zdroj: BBC NEWS, 4. 2. 2019
Jaký je mezinárodně-politický kontext celé krize?
Ruská státní ropná společnost Rosneft od roku 2006 poskytla spolu s ruskou vládou Madurovi a jeho vládě miliardy dolarů, které i přes krizi očekávají splatit. Čína je také obrovským investorem ve Venezuele a zájmem obou států je tak zachování stability aktuálního režimu, což podporuje i vyjádření nutnosti klidu a odmítnutí zásahu cizích zemí do vnitřních záležitostí Venezuely. Změna režimu by totiž razantně ohrozila geopolitické a ekonomické zájmy obou zemí (Washington post, 8. 2. 2019).
Dalším výrazným podporovatelem je karibský soused Kuba, která vzhledem k podobnému ideologickému smýšlení podporuje vládu Madura. Svou náklonnost předvedla Kuba v minulosti například výměnou ropy za léky a potraviny.Dlouholetými spojenci jsou taktéž Nikaragua a Bolívie.
Nové volby?
Jako nepravděpodobnější a nejracionálnější řešení situace nabízejí nové prezidentské volby. Ty by ale mohly přinést fatální porážku Madura, s nímž by skončila levicová vláda. V mezinárodním kontextu by mohlo dojít k zablokování hlasování v OSN, protože stáli členové Rady bezpečnosti OSN, mezi něž patří i podporovatelé současného venezuelského prezidenta Madura, Rusko a Čína, disponují právem veta. Venezuela může oslabit i další státy, které zásobuje ropou. V případě nevyřešení situace ve Venezuele novými volbami může dojít také k další emigraci obyvatelstva ze země, což může vést k negativním důsledkům nejen pro samotnou Venezuelu, ale i pro všechny okolní státy.
Nikola Fejková
