Napětí mezi Spojenými státy a Íránem se v posledních dnech dostalo na vysokou úroveň. Spojené státy nedávno vystupňovaly dosavadní sankce, zařadily íránské revoluční gardy mezi teroristické organizace a následně ohlásily nasazení úderné skupiny s letadlovou lodí USS Abraham Lincoln do Perského zálivu. To vše doprovází bojovná rétorika Trumpovy administrativy, která Írán označuje stále častěji za závažnou hrozbu pro stabilitu na Blízkém východě, které je třeba čelit důsledněji. V tomto článku se ptám, jaké jsou motivace pro tuto konfrontační politiku a zda usilují Spojené státy o válku s Íránem.

Íránské revoluční gardy (Zdroj: Wikimedia Commons)

Problém Spojených států s íránským režimem má v současnosti dvě propojené roviny, ta nejviditelnější je bezesporu ohledně jeho jaderného programu. Trumpův předchůdce Obama se snažil vstřícným přístupem a ústupky, ztělesněnými v jaderné dohodě z roku 2015, s Íránem v otázce jaderné energetiky spolupracovat a touto cestou ho odradit od vývoje jaderných zbraní. Trumpova administrativa naopak tento přístup zcela obrátila, z dohody vystoupila a začala vyvíjet na Írán nebývalý tlak. Poukazoval na to, že i přes platnost dohody se Írán o jaderné zbraně nadále snažil a stejně tak pokračuje v jeho podvratných aktivitách v zahraničí. K nim Íránu měly pomáhat právě benefity plynoucí z dohody, jež údajně používal na financování svých revolučních gard. Ty požívají v íránském režimu velmi silného vlivu a přispívají k jeho radikalizaci a militarizaci.

Druhá rovina americko-íránského střetu se týká regionální stability. Íránské aktivity v Iráku, Sýrii či Jemenu značně podkopávají řád, který se Spojené státy a jeho blízkovýchodní spojenci snaží v regionu ustavit. Hizballáh i gardy přispívají k chaosu v Sýrii, Hamás v Palestině a Húthíové zase v Jemenu. Islámská revoluce je hlavním vývozním artiklem íránského režimu. Tvrdý postup Trumpovy administrativy a vystoupení z dohody se proto netýká pouze samotného jaderného programu. Jedním z cílů této politiky je donutit Írán zastavit právě jeho zahraniční revoluční snahy. Jak se vyjádřil ministr zahraničí Pompeo, jediným cílem Spojených států je, aby se Írán začal „chovat jako normální stát“ (Foreign Policy, 19.3.2019). Současná americká administrativa nemá důvod snažit se o lepší vztahy a režimu ustupovat. Íránská teokracie, která se považuje za poslední pevnost proti západnímu imperialismu, bude totiž ze své podstaty vždy americkým nepřítelem.

Americký ministr zahraničí Pompeo na summitu ohledně íránského jaderného programu (Zdroj: Flickr.com)

Změna režimu?

Toto jasně definované nepřátelství však ještě zákonitě nemusí vést ke snahám svrhnout režim otevřenou konfrontací. Trumpova administrativa se dlouhodobě vymezuje vůči přílišné vojenské angažovanosti USA ve světě, přičemž u regionu Blízkého východu to platí obzvlášť. Ať už se jednalo o Bushovu válku v Iráku či Obamovu intervenci v Libyi, prezident Trump zpochybňoval smysluplnost a výsledky těchto akcí. V případě Sýrie ohlásil úplné stažení amerických vojsk, které se sice dosud i kvůli přítomnosti íránských bojovníků v úplnosti nerealizovalo, nicméně vyslalo jasný signál o změnách v americké blízkovýchodní strategii. Ta by v souladu s Trumpovým heslem „America First“, která měla daleko více reflektovat americké bezpečnostní zájmy a na rozdíl od minulých administrativ by neměla stavět na způsobech násilného „vyvážení“ demokracie a změn režimů. Tato politika s sebou nesla vždy pouze katastrofické následky. V případě Íránu by podobná snaha byla ještě rizikovější, neboť v zemi ani neexistuje opozice, která by o americkou podporu stála a o níž by se Američané mohli opřít.

Další blízkovýchodní konflikt a snahy změnit íránský režim by Trumpovu administrativu výrazně poškodil doma i v zahraničí. Současné stupňování napětí a politika maximálního tlaku na Írán se proto zdá být jedinou možnou cestou, jak mohou Spojené státy nejlépe čelit destabilizujícím aktivitám Íránského režimu a zároveň si zachovávat tvář neangažovanosti. Pokud Írán nepřečte současnou situaci chybně a otevřeně Spojené státy nevyprovokuje, Trumpova administrativa bude jen stěží mít chuť měnit svoji nově ustanovenou blízkovýchodní politiku a teokratický režim silou svrhnout.

Vojtěch Freitag

V dubnu měli absolventi Diplomatické akademie možnost navštívit nizozemskou ambasádu. Účelem bylo seznámení se s chodem ambasády, setkání s diplomatickým sborem, personálem ambasády a diskuze s velvyslancem JE Kees J. R. Klompenhouwerem. Absolventi Diplomatické akademie si po příchodu prohlédli historické prostory ambasády plné tulipánů a měli také možnost pochutnat si na připravené recepci.

Nizozemské velvyslanectví v Praze rozvíjí a podporuje hospodářské a kulturní vztahy mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím. Politické vazby mezi oběma zeměmi jsou na vysoké úrovni. Bilaterální i multilaterální vztahy jsou příkladné také na úrovnii EU, NATO a v rámci dalších mezinárodních fór.

Velvyslanec Nizozemského království JE Kees J. R. Klompenhouwerem.má za sebou dlouhou diplomatickou kariéru a mnoho zkušeností – již v roce 1980 nastoupil na Ministerstvo zahraničních věcí a pracoval na oddělení OSN a EU, následně na sekci vojenské spolupráce a poté jako mimořádný zplnomocněný velvyslanec v Srbsku a Bělehradu. V rozmezí let 2013 a 2017 působil jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Nizozemí  v Kyjevě a nyní reprezentuje svou zemi v Praze.

Po příchodu a uvítaní pana velvyslance se absolventi Diplomatické akademie  zaměřili na otázky týkající se Evropské unie, aktuální situaci ve Velké Británii, na Ukrajině a v České repuiblice. Absolventy zajímaly především dopady odchodu Velké Británie z Evropské Unie na nizozemskou ekonomiku a možné komplikace související s firmami, které jsou závislé na obchodu s odcházející Británií.

Velvyslanec Nizizemí poukázal na příležitosti, které z britského odchodu plynou a na příkladu Nizozemí demonstroval efektivní ekomickou diplomacii, kterou země vyvíji aby přilákala významné podnikatele k přesídlení. Diskuze se následně přesunula k ukrajinské otázce – pan velvyslanec se vyjadřoval o Ukrajině jako o možném obchodním partnerovi v rámci Evropské unie. Ukrajinu však dle jeho názoru čeká náročná a dlouhá cesta, ale nevylučuje úzkou spolupráci a nabádá země Evropské unie k pomoci na hospodářském růstu a demokratizaci v Ukrajině.

V rámci česko-nizozemských vztahů se JE Kees J. R. Klompenhouwerem se vyjadřoval velmi pozitivně, zmiňoval však geografickou polohu obou zemí, která přirozeně v rámci exportu a importu neumožňuje obchodovat jako bychom byli sousedé.

Podle nizozemského velvyslance jsou Česká republika i Nizozemské království přátelé a spojenci. Předpokládá pokračování nadstandardních vtahů obou zemí a  obě země podle něj vyznávají obdobné hodnoty jako je demokracie, svoboda slova a lidská práva.

Diplomatická akademie tímto děkuje za přátelské uvítaní, pohoštění a možnost otevřené debaty s JE Kees J. R. Klompenhouwerem.