Stolování má svá obecná pravidla, která by se u svátečních příležitostí měla dodržovat dvojnásob. Odpovědi na otázky, kde usadit jednotlivé členy rodiny, jak a kam položit příbory nebo jaké je vhodné oblečení ke štědrovečerní tabuli najdete níže.
Začneme obecnými základy pro stolování. V první řadě by pod ubrusem správně prostřeného stolu neměl chybět molton. Molton je tenká plstěná podložka, která tlumí údery odkládaných skleniček či příborů a celkově zjemňuje stolování. Co se týče ubrusu, neměl by být čistě bílý. Správná volba je spíše béžová, v případě vánoční tabule s decentní vánoční výzdobou. Stůl by měl být ubrusem překryt o cca 30 cm, aby plynule přecházel v ubrousky na klíně.
Při slavnostních příležitostech na stůl patří tzv. klubový talíř, který zůstává na svém místě po celou dobu jídla – chody se podávají na dalších talířích pokládaných na něj.
Správně prostřené místo. Zdroj: ireceptar.cz
Vedle talíře patří nejvýše tři sady příborů. Jejich založení odpovídá pořadí chodů. Příbory se odebírají zprava, tedy první z vnější strany a dále směrem k talíři. První je dezertní příbor, následuje lžíce, dále druhý dezertní a třetí masový. Nůž patří na pravou stranu vedle talíře, lžíce se zakládá z pravé strany vedle něj. Ostří nože směřuje vždy dovnitř. Na levou stranu se připravují vidličky. Příbor na moučník se vždy nachází nad talířem – a před moučníkem si ho každý sám přesune vedle talíře – vidličku vlevo, lžíci vpravo. Příbory jsou rozloženy 0,5 cm od sebe a 1 cm od hrany stolu.
Příprava skleniček je možná dvěma způsoby. Staví se buď do řady, v tom případě jde pořadí zprava podle toho, jak budeme nápoje pít. Druhým způsobem je postavení do trojúhelníku, kdy se sklenice zvyšují směrem od hosta ke středu stolu.
Pečivo je na stole během celé večeře, odnáší se až před moučníkem. Ulamuje se po soustech, na máslo slouží nožík položený vlevo od talíře.
Na stole by neměla chybět ani květina a svícen. Květina by správně měla být tak nízká, aby na sebe hosté viděli. Svícen, konkrétněji oheň, dodává pocit tepla a jistoty.
A nyní detaily slavnostní večeře. Ještě než večeře započne, podává se aperitiv, což se odehrává v jiné části místnosti než u jídelního stolu. Samotná večeře začíná předkrmem, kterým může být například pečivo s kouskem paštiky či salát. Večeře pokračuje polévkou, dále teplým předkrmem a následuje hlavní chod.
Co se týče způsobu sezení, ženy správně sedí pouze v první třetině židle. Lokty by měly být drženy u sebe a ruce se opřeny o hranu stolu. V minulosti se na zámeckých dvorech děti učily držet lokty u sebe tak, že dostaly pod ruce knížky, které nesměly spadnout. Každý host by měl mít k dispozici látkový ubrousek o rozměrech 43×43 cm, který by měl mít položený na klíně během celé večeře.
Během samotného jídla konverzujeme. U jídla se také může pít – nejprve je však nutné utřít ústa ubrouskem. Držení sklenic se liší dle jejich obsahů: sklenici bílého vína držíme za stopku v dolní části, červeného vína výš a v případě sektu úplně dole, obecně však za stopku.
Pro výzdobu neexistují žádná konkrétní pravidla, lze pouze doporučit. Barevně k Vánocům patří zlatá, stříbrná, červená – jako vánoční hvězda anebo zelená – barva jehličí.
Vše by mělo být připraveno tak, aby nikdo nemusel od stolu vstát až do posledního položení příboru, což je postaveno na českém tradičním zvyku o tom, že kdo vstane, stihne ho v příštím roce smrt. Výjimku má obsluhující hospodyně, na kterou se tato pověra nevztahuje. Kromě všech chodů tedy nezapomínáme nachystat také ošatku s pečivem a talíř na rybí kosti.
Štědrovečerní tabule. Zdroj: svet-bydleni.cz
Prostřeno by mělo být na Štědrý večer dle pověry pro sudý počet osob i v případě, že nás je fyzicky lichý počet – pro ty, kteří už s námi nejsou.
…A teď už jen kapří šupinu pod talíř a večeře může začít.
Co se týče stolování, platí stejná pravidla, jak už bylo zmíněno výše. Každý host by měl mít v rámci stolu přiděleno místo minimálně o 60×60 cm. Zasedací pořádek se řídí důležitostí hostů. Babička je nejdůležitější osobou u stolu, následuje dědeček, otec, dcera a syn. Hostitelka by měla být usazena tak, aby měla nejblíže do kuchyně. V případě oválného stolu sedí v jeho čele babička, naproti ní dědeček. Po pravici babičky otec, po její levici dcera, vedle ní matka a vedle otce syn.
Připít na společné shledání můžeme například šampaňským. Přípitek pronáší nejdůležitější osoba u stolu a nese se ve smyslu vzpomínek na ty, kdo nemohou být s námi, radosti z toho, že se rodina sešla a víry v to, že se za rok sejde znovu. Šampaňské se nalévá se do flétny těsně před večeří a nemusí se dopíjet – hned po přípitku jej můžeme odložit směrem k prostředku stolu.
Servis jídla probíhá zprava. Nejprve je obsloužena hlava rodiny, dětem se servíruje jídlo až nakonec. Znamení, že můžou všichni začít jíst, je, když vezme hostitelka do ruky příbor.
Důležité je nepodceňovat štědrovečerní dress-code. Oděv by měl být v každém případě formálnější – nejen u dospělých, ale i u dětí. Vzhled zúčastněných vypovídá o „slavnostnosti“ události, proto při příležitosti štědrovečerní večeře nejsou přípustné například džíny nebo dokonce tepláky.
Muž by podle pravidel etikety měl mít na Štědrý den oblek, kravatu nevyjímaje. Lze uznat i sako. Pouze košile a svetr je podle Ladislava Špačka, odborníka na etiketu, nedostačující. Ženy by na sobě správně měly mít výhradně šaty, případně halenku a sukni. Společenské kalhoty jsou nedostačující. U dětí platí slavnostnější oblečení bez výjimky. Pro holčičky platí stejné pravidlo jako pro dospělé dámy, u chlapců je vyžadována košile, například s vestičkou.
Po položení posledního příboru společnost směřuje ke stromečku. Dárky rozdává vždy nejmladší v rodině a každý, kdo je obdarován, by měl vyjádřit radost z dárku.
Krásné Vánoce!
Článek vypracovala Bc. Barbora Javůrková
ŠPAČEK, Ladislav. Etiketa do kapsy. Praha: Ladislav Špaček, 2016. ISBN 978-80-260-9392-3.
ŠPAČEK, Ladislav. Moderní etiketa. Praha: Mladá fronta, 2019. ISBN 978-80-204-5445-4.
Jen svetr nebo košile nestačí. Ladislav Špaček radí, co si obléci na Štědrý den [online]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/vanoce/clanek/jen-svetr-nebo-kosile-nestaci-ladislav-spacek-radi-co-si-obleci-na-stedry-den-40379498
O svátečním stolování s Ladislavem Špačkem [online]. Dostupné z: https://www.ireceptar.cz/domov-a-bydleni/o-svatecnim-stolovani-s-ladislavem-spackem.html
Rychlokurz vánoční etikety. Kdo u svátečního stolu začíná jíst první? [online]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/relax/dobra-chut/rychlokurz-vanocni-etikety-kdo-u-svatecniho-stolu-zacina-jist-prvni.A131220_105217_dobra-chut_mc
Sváteční oděv, šupinka z kapra i české pivo. Jak na štědrovečerní etiketu? [online]. Dostupné z: https://forbes.cz/svatecni-odev-supinka-z-kapra-i-ceske-pivo-jak-na-stedrovecerni-etiketu/
Vánoce jsou svátky, takže etiketa velí svátečně se obléct, stolovat a dodržovat zvyky [online]. Dostupné z: https://budejovice.rozhlas.cz/vanoce-jsou-svatky-takze-etiketa-veli-svatecne-se-oblect-stolovat-a-dodrzovat-7708695
Bosna a Hercegovina je ukázkovým příkladem multikulturního státu – na jednom území žijí Bosňáci, Chorvaté a Srbové. Střety mezi jednotlivými etniky měly ukončit dohody podepsané v Daytonu v Ohiu, ovšem o 26 let později se znovu objevuje hrozba separatismu ze strany bosenských Srbů. Na tyto tendence upozornil Vysoký mezinárodní představitel pro Bosnu a Hercegovinu Christian Schmidt ve své zprávě pro OSN.
Tato postava vzbuzuje mezi členy OSN kontroverzi. Západní země tuto pozici podporují, zatímco Rusko a Čína jsou zásadně proti. Prezident Republiky srbské Milorad Dodik pozici Vysokého představitele odmítá, protože nebyl schválen Radou Bezpečnosti OSN – rezoluce byla vetována Ruskem a Čínou.
Po rozpadu Jugoslávie, mezi lety 1992–1995, proběhl na území Bosny a Hercegoviny nejkrvavější z jugoslávských konfliktů. V r. 1992 se v zemi konalo referendum ohledně nezávislosti Bosny a Hercegoviny. Zatímco Chorvaté a Bosňáci byli pro osamostatnění, Srbové se stavěli proti. Jelikož ale Srbové byli v menšině, výsledek referenda nebylo možné zvrátit. Tento nesoulad přes počáteční potyčky přerostl v občanskou válku – etnický konflikt mezi Bosňáky, většinovými muslimy, pravoslavnými Srby a katolickými Chorvaty.
Konflikt ukončil až podpis Daytonských dohod 11. listopadu 1995. Daytonské dohody v zemi ustanovily konsociační model. Byly vytvořeny dva regiony – bosensko-chorvatská Federace Bosny a Hercegoviny (51 % území) a Republika srbská (49 % území). Regiony mají poměrně vysokou míru autonomie, avšak instituce jako armáda, nejvyšší soudnictví nebo daňová správa zůstaly společné.
Co se týče obsazení politických orgánů, je nastaveno na poměrné zastoupení všech národnostních skupin. Daytonské dohody také zřídily Úřad vysokého představitele pro kontrolu dodržování dohod. Nicméně daytonský mír nevycházel zevnitř země, ale byl jí „vnucen“ zvenčí, proto v zemi nepřestaly vznikat neshody.
Vysoký mezinárodní představitel pro Bosnu a Hercegovinu Schmidt na jednání OSN upozornil na riziko bezprostředního rozpadu Bosny a Hercegoviny a návratu ke konfliktu. Důvodem k tomuto podezření je aktivita Milorada Dodika, prezidenta Republiky srbské.
Dodik hrozí vystoupením ze společných státních institucí pro Bosnu a Hercegovinu, armádu nevyjímaje. Tato akce by znamenala rozpad národní armády na dvě frakce a země by se blížila obnovení jugoslávského konfliktu. V půlce října tohoto roku Dodik prohlásil, že donutí bosenskou armádu, aby se stáhla z území Republiky Srbské a že pokud se pokusí Západ o zásah, má Republika srbská slib podpory svých spojenců (s největší pravděpodobností Ruska a Srbska).
Lídr bosenských Srbů také oznámil, že koncem listopadu vytvoří nejen vlastní armádu, ale i soudnictví. Bez oficiálního prohlášení by tak prakticky došlo k odtržení Republiky srbské.
Další akcí podporující argument separatismu se stalo vojenské protiteroristické cvičení v oblasti skiareálu Mt. Jahorina, odkud v době Bosenské války mezi lety 1991-1995 armáda ostřelovala Sarajevo. Bosňáci a bosenští Chorvaté považují tento krok za čirou provokaci.
Posledním argumentem je fakt, že Shromáždění bosenských Srbů v minulých dnech přijalo zákon o zřízení vlastní lékové agentury. Tento čin představuje počátek slibovaného oddělování institucí.
Schmidt situaci komentuje ve zprávě OSN ve smyslu, že Dodikovo chování ohrožuje nejen mír a stabilitu regionu, ale také samotné Daytonské dohody, pokud mezinárodní společenství včas nezasáhne. Dodikovy kroky v končeném důsledku znemožní státu plnit ústavní povinnosti.
Secese, tedy vznik nového státu Republika srbská, nebo připojení k Srbsku je podle nepřirozeně nastavených hranic velice nepravděpodobné. Avšak v případě rozpadu bosenské armády by podle Schmidta měla být mezinárodní vojenská přítomnost ještě posílena.
Reálné riziko války by podle bosenské analytičky T. Topićové nastalo až v případě, kdyby Milorad Dodik vyhlásil o oddělení Republiky srbské referendum a ambasády by evakuovaly své zaměstnance.
Na začátku listopadu byla v Bosně a Hercegovině obnovena peacekeepingová mise EUROFOR. V návrhu byl proveden kompromis a obnovení ustanovení EUROFORu neodkazuje na Úřad vysokého představitele, což byl požadavek ruské a čínské strany. Prodloužena byla také přítomnost Severoatlantické aliance v regionu.
Článek vypracovala Bc. Barbora Javůrková
Bosně a Hercegovině bezprostředně hrozí rozpad a návrat ke konfliktu, varuje vysoký představitel Schmidt [online]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3394408-bosne-a-hercegovine-hrozi-podle-vysokeho-predstavitele-schmidta-novy-konflikt-a-rozpad
Bosnia and Herzegovina: Debate and EUFOR ALTHEA Reauthorisation [online]. [cit. 2021-11-16]. Dostupné z: https://www.securitycouncilreport.org/whatsinblue/2021/11/bosnia-and-herzegovina-debate-and-eufor-althea-reauthorisation-2.php
Bosnia is in danger of breaking up, warns top international official [online]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2021/nov/02/bosnia-is-in-danger-of-breaking-up-warns-eus-top-official-in-the-state
Bosnia’s bitter, flawed peace deal, 20 years on [online]. [cit. 2021-11-15]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/global/2015/nov/10/bosnia-bitter-flawed-peace-deal-dayton-agreement-20-years-on
Bosnian Peace Deal ‚At Risk Of Unravelling‘ Unless International Community Acts [online]. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/bosnia-unravelling-serbs-separatists/31542689.html
Bosnian Serb police drill seen as separatist ‘provocation’ [online]. Dostupné z: https://apnews.com/article/europe-race-and-ethnicity-racial-injustice-sarajevo-90c9d5a395026947ec7383bc2a49b649
Daytonská smlouva ukončila před 21 lety válku v Bosně a Hercegovině [online]. [cit. 2021-11-11]. Dostupné z: http://www.vhu.cz/daytonska-smlouva-ukoncila-obcanskou-valku-v-bosne-a-hercegovine/
Security Council Extends Mandate of European Union-Led Stabilization Force in Bosnia and Herzegovina for One Year, Adopting Resolution 2604 (2021) [online]. Dostupné z: https://www.un.org/press/en/2021/sc14685.doc.htm
Security Council Extends Mandate of European Union-Led Stabilization Force in Bosnia and Herzegovina for One Year, Adopting Resolution 2604 (2021) [online]. [cit. 2021-11-16]. Dostupné z: https://www.un.org/press/en/2021/sc14685.doc.htm
The situation in Bosnia and Herzegovina – Security Council, 8896th Meeting [online]. [cit. 2021-11-16]. Dostupné z: https://media.un.org/en/asset/k1u/k1uf20ims0
Válka v Bosně nebude, uklidňuje politolog. ‚Nemáme na to peníze. Politici z permanentní krize těží.‘ [online]. [cit. 2021-11-13]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/valka-v-bosne-politici-tezi-z-krize-zmena-zakonu-politolog_2111150010_voj
Proč by se státní úředníci měli dále vzdělávat? Proč veřejná správa potřebuje neustále nastavovat zrcadlo? A proč by to měly dělat instituce na státní správě nezávislé? Osvětluje bývalý politik a diplomat Cyril Svoboda.
Veřejná správa je správní činnost, která je spojena s poskytováním veřejných služeb, řízením veřejných záležitostí na centrální úrovni i úrovni místní a zajišťováním záležitostí ve veřejném zájmu.
Z našeho ústavního pořádku vyplývá, že veřejnou moc lze vykonávat, jen stanoví-li tak zákon a pouze způsobem, jak je upraveno v zákoně. To je první ohraničení veřejné správy, které nás zajímá. Logicky na prvním místě toho, co od veřejné správy jako občané požadujeme je, aby fungovala podle litery a ducha zákona, aby byla vykonávána důsledně pouze tam, kde to zákon stanoví a podle procesních pravidel. Ale hranice zákona je mezní. I v rámci zákona se můžeme setkat se špatně fungující veřejnou správou. Formální dodržování zákona je tak málo.
Za fasádou zdi zákona se mohou nacházet různé trhliny, které činí stavbu nestabilní. Oblast veřejné správy je široká, vlastně vůbec nejširší oblast veřejné činnosti. S veřejnou správou se setkáváme více než často, denně. Vždyť zahrnuje vlastní politickou nebo odbornou správu věcí veřejných, tedy správu území, státu, kraje, obce, správu věcí, ke kterým má veřejnost vlastnická práva, správu veřejných záležitostí, správu veřejných financí a správu užívání veřejných objektů a zařízení. Veřejná správa je jakýsi živý organismus, který se vyvíjí a měl by růst správným směrem.
Důrazy kladené na nositele veřejné správy
Akademické vymezení veřejné správy se čte dobře. Abychom ale věděli, jaká je veřejná správa České republiky, je třeba její neosobní akademické vymezení zosobnit. Jejími nositeli a vykonavateli jsou konkrétní lidé. Jak se oni chovají a postupují, taková je veřejná správa, ať se veřejně v doktrínách deklaruje cokoliv. Klademe-li nároky na veřejnou správu, klademe nároky na její nositele.
„Naopak vzdělávací instituce, kterou si studenti platí sami musí prokázat, že je toho hodna, jinak ji studenti sami odvrhnout do propadliště dějin. Je proto prospěšné, aby další vzdělávání, a i pěstování sebereflexe, byly také v rukách nezávislých soukromých vzdělávacích institucí.“
Co by to bylo za veřejnou správu, která by tápala v odborných otázkách, jež by se bídně orientovala v právních normách nebo která by vrchnostenskou arogancí zakrývala svou nekompetentnost a bezradnost. Jak působí veřejná správa, která se v kanceláři pohybuje v bačkorách nebo chodí s varnými konvicemi na kávu po chodbách, která se chová se v rámci správního řízení familiárně ke svým nadřízeným a kolegům, která je pomalá a neochotná a nevychází občanovi vstříc.
Děsila by nás veřejná správa vyplašená, která se obává „své“ politické reprezentace. Veřejná správa, která radši riskuje nespokojenost účastníků řízení, než aby se setkala se hněvem, „svých“ nadřízených. A konečně odporná by byla veřejná správa, která se nechá „koupit“. A zároveň od veřejné správy očekáváme skutečně autoritativní výkon veřejné moci.
Demokracie bez síly je bezmocná, a síla bez demokracie je tyranská. Od obou extrémů je třeba veřejnou správu očistit. Nechceme slabou demokracii, stejně jako odmítáme arogantní veřejnou moc. Chceme veřejnou správu odvážnou a korektní.
Tam, kde se porušuje zákon, je nezbytné, aby veřejná moc v rámci své pravomoci zasáhla rychle a účinně. Váhající, taktizující veřejná moc, které trvá měsíce, dokonce léta, než rozhodne, je ukázkou bezmocné demokracie. Demokracie se má projevovat jako síla. Musí být úplně jedno, kdo a v jakém postavení porušil zákon, nikdo nestojí nad ním, tedy i nad výkonem veřejné moci. Má-li být uložena sankce, pak musí ihned platit padni komu padni.
Stejně negativně působí veřejná moc tyranská, která šikanuje občana mimo zákon, nebo dokonce protizákonně. Takou veřejnou mocí je veřejná moc, která je schopna ukládat sankce jen pro sankce, která nemá pochopení pro podstatu a smysl zákona, celého právního řádu, která nevidí a neslyší, ale rozhoduje, anebo záměrně nerozhoduje. Takovou veřejnou správu nechceme. A myslím, že ani nemáme. Určitě nemáme veřejnou správu, která by jako celek naplňovala všechny negativní atributy.
Abstraktní stát a veřejná moc, mají v běžném životě totiž velmi konkrétní podobu, státní a veřejná moc je taková, jací jsou její nositelé. Nemůže být ani lepší, ani horší. Setkáme-li se se skvělým výkonem veřejné správa, setkáváme se s osobami na svém místě, kompetentními nositeli veřejné moci, kteří se orientují v předpisech, chápou jejich podstatu a smysl, nebojí se rozhodnout, rozhodují rychle a jsou neúplatní. Setkáváme se s ochotnými jedinci, kteří vycházejí v rámci zákona účastníkům řízení vstříc. Tedy setkáváme se s kvalitní veřejnou správou.
Státní správa potřebuje nastavovat zrcadlo
Taková obecně naše veřejná správa je, ale že by se některé ze shora uvedených negativních znaků v české veřejné správě neobjevovaly, konstatovat nelze. To bychom lhali sami sobě. Nic není dokonalé, ani česká veřejná správa. Veřejná správa musí trvale procházet samočistícím postupem. Potřebujeme veřejnou správu, která je schopna sebereflexe, která má schopnost se stydět, je-li pro to důvod. Jen tak může veřejná správa jako celek růst a plnit své poslaní.
Ke zvyšování kvality veřejné správy napomáhá další vzdělávání těch, kdo je ve služebním poměru nebo zaměstnancem veřejné správy. K tomu slouží různé vzdělávací programy. Nastavit zrcadlo veřejné správě může i vzdělávací instituce, která stojí mimo ni a která není na ní závislá. Může nabídnout službu, kterou nemohou splnit nadřízené správní úřady nebo jimi zřízené instituce. Veřejné správě prospěje jiný pohled, než je pohled správních úřadů.
Soukromá vysoká škola nebo obdobná soukromá vzdělávací instituce jsou s to poskytnout odborné vzdělání a nastavit vhodné zpětné zrcadlo. V takových vzdělávacích programech učí zkušení odborníci, kteří kombinují zkušenost z veřejného sektoru se zkušeností v oblasti soukromého práva.
Ideální pro splnění očekávaného poslání může být vzdělávací instituce, která existuje bez veřejné podpory. Nejlépe vysoká škola, které žije pouze ze školného, protože ta si může dovolit potřebou akademickou svobodu. Může nabídnout své vzdělávací programy a kvalitní učitele, teoretiky i zkušené praktiky. A protože žije toliko ze školného, studenti sami rozhodují o jejím osudu, mají moc oddělit zrno od plev. Soukromá vzdělávací instituce, která žije jen ze školného si může dovolit nezajímavé nebo nekompetentní učitele, ale touto cestou riskuje svůj zánik. A tak to má být.
Špatné soukromé vzdělávací instituce nepřežijí a ty dobré naopak poskytnou vzdělání a formaci, jak je ji třeba. Je velmi žádoucí, aby nositelé veřejné moci hledali a nalézali doplnění svého vzdělání nejen na veřejných školách, ale také právě na soukromých institucích. Všechny instituce, které financuje veřejná moci nebo jiné instituce (mecenáši), se mohou dostat do stavu, kdy budou nabízet školení a vzdělávací programy, o které nebude zájem. Protože to ale finančně veřejnou vzdělávací instituci neohrožuje, nic ji nebrání pokračovat v nastoupené cestě. Zadavatel vzdělávacího programu a jeho poskytovatel mohou být spokojeni, ale školené osoby ne.
Naopak vzdělávací instituce, kterou si studenti platí sami musí prokázat, že je toho hodna, jinak ji studenti sami odvrhnout do propadliště dějin. Je proto prospěšné, aby další vzdělávání, a i pěstování sebereflexe, byly také v rukách nezávislých soukromých vzdělávacích institucí.
Takové musejí na trhu vzdělávání uspět a žít, a tak prokazují svou kvalitu. Na takové instituce je možné se spolehnout.
Rozhodnout se pro takovou instituci znamená i změnu uvažování těch, kdo o vzdělávání v jednotlivých správních úřadech rozhoduje. I on má být otevřený hlasu, ve kterém studenti (bez ohledu na jejich vzdělání a věk) sami rozhodnou, kdo jim je ku prospěchu a kdo ne.
Jednou z možností je studovat postgraduální program na vysoké škole CEVRO Institut. Program MPA Veřejná správa a lidské zdroje, jehož jsem garantem, vám takové zrcadlo nabídne.
Cyril Svoboda – pedagog vysoké školy CEVRO Institut, garant programu Bezpečnostní politika, dříve český politik a diplomat, zastával post ministra v několika vládách ČR, například vnitra a zahraničí, působil jako předseda KDU-ČSL, byl také poslancem Parlamentu ČR, ve své pedagogické činnosti se zaměřuje zejména na ústavní právo a diplomacii v praxi.
Cyril Svoboda
Cyril Svoboda – pedagog vysoké školy CEVRO Institut, garant programů Bezpečnostní politika a MPA Veřejná správa a lidské zdroje, dříve český politik a diplomat, zastával post ministra v několika vládách ČR, například vnitra a zahraničí, působil jako předseda KDU-ČSL, byl také poslancem Parlamentu ČR, ve své pedagogické činnosti se zaměřuje zejména na ústavní právo a diplomacii v praxi
CEVRO Institut je soukromou vysokou školou práva, politologie, mezinárodních vztahů, ekonomie a bezpečnostních studií. Na českém vysokoškolském trhu působí více už čtrnáct let. Nabízí prestižní vzdělání, individuální přístup a špičkové vyučující. Vybrat si lze z bakalářských, magisterských i postgraduálních programů. Přednáší zde elitní profesoři i experti přicházející z praxe justice, veřejné správy a byznysu.
Jednou z možností je studovat postgraduální program na vysoké škole CEVRO Institut. Program MPA Veřejná správa a lidské zdroje, jehož jsem garantem, vám takové zrcadlo nabídne.
Ve středu 3. listopadu 2021 podepsala Diplomatická akademie Rámcovou smlouvu se vzdělávací institucí CEVRO Institut a Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost. Díky ní budou mít odborníci z NÚKIB lepší přístup ke vzdělávacím a výzkumným projektům naší Akademie a CEVRO Institutu, a zároveň se těšíme na větší zapojení jejich expertů v naší výuce. Kyberbezpečnost je stále důležitějším tématem, které ovlivňuje mezinárodní vztahy a přináší do diplomacie nové otázky, proto se těšíme na další spolupráci!
Za Diplomatickou akademii se slavnostního podpisu zúčastnil její ředitel Cyril Svoboda, za CEVRO Institut rektor Tomáš Pojar. NÚKIB byl zastoupen ředitelem Karlem Řehkou.
Současná situace v Myanmaru je složitá a řešení je v nedohlednu. Následující řádky popisují, jak se do vedení dostaly vojenské síly a jak situace vypadá v současné době. Ačkoliv od převratu uplynulo celých sedm měsíců, je třeba mít na paměti, že se zdejší obyvatelstvo stále bouří a snaží se zvrátit momentální situaci a vrátit se zpět k demokratickým reformám, které byly započaty předchozí, prodemokratickou vládou. Ovšem věci nejsou tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Jaké události vedly k tomuto převratu? Jaká byla reakce mezinárodního prostředí? A jaká je současná situace v Myanmaru?
Zdroj: BBC.com
Zárodky stávající situace lze vidět již v samotné ústavě Myanmaru. Ústava říká, že do poslanecké sněmovny zasedá 224 poslanců. Z tohoto počtu je potom 56 křesel (25 %) rezervovaných pro členy obranných složek, kteří nejsou voleni ve všeobecných a rovných volbách, nýbrž jsou jmenováni vrchním velitelem ozbrojených sil Myanmaru. Z pohledu těchto nevolených reprezentantů byly volby z února tohoto roku pouze jakýmsi referendem o popularitě Aun Schan Su Ťij, a proto byly nelegitimní. V těchto volbách potvrdila své vítězství z předchozích voleb Aun Schan Su Ťij (Ms Suu Kyi), která vedla politickou stranu Národní liga pro demokracii (NLD) a získala 83 %z volených křesel.
Její osoba je viděna mnohými jako symbol demokracie. V 90. letech, po změně názvu země (v roce 1989 byl název „Barma“ nahrazen názvem „Myanmar“), byla hlavní tváří kampaně za demokracii, k čemuž také pomohlo získání Nobelovy ceny za mír v roce 1991. Ovšem tento obraz byl narušen v roce 2017, kdy Myanmar zahájil represe proti Rohingům, muslimskému obyvatelstvu žijícímu na zdejším území. V důsledku těchto represí bylo vysídleno více než 300 tisíc lidí a více než 700 tisíc jich emigrovalo do sousední Bangladéše (ale také do jiných zemí) z obav o svůj život.
Vláda Su Ťij ztrácela v roce 2020 na podpoře obyvatel, především z důvodu špatného řízení situace kolem pandemie koronaviru. Na druhou stranu mnozí občané cítí více sympatií vůči předchozí, civilní, vládě a odmítají vládu stávající.
Armáda po převzetí moci vyhlásila roční stav nouze a slíbila, že po jeho skončení budou vyhlášeny nové, demokratické volby.
Zdroj: GlobalRiskInsights.com
Jak se k situaci staví jiné země? Spojené království, Spojené státy americké, ale také Evropská unie stanovily ekonomické sankce proti Myanmaru. Spojené království zpřísnilo stávající sankce v září, kdy se zaměřilo na klíčové firmy, které podpořily armádu v zásazích proti protestujícím. Vzhledem ke stávající situaci, kdy se hroutí ekonomika a 3,4 milionů lidí žijí na úrovni chudoby, je otázkou, zda cesta ekonomických sankcí je správnou cestou. Je zde šance, že tyto sankce, které vedou k odchodu zahraničních investorů, a tedy i k hlubšímu propadu ekonomiky, budou vést k izolaci Myanmaru. Zároveň systém zdravotnictví je taktéž na hranici kolapsu. Mnoho zdravotníků odmítá kvůli armádě pracovat v sektoru zdravotnictví, mnoho lékařů bylo zatknuto, protože se účastnili protestů.
Generální tajemník OSN António Gutteres taktéž odsoudil vojenský převrat a zdůraznil, že tato akce zásadním způsobem zasáhla do demokratických reforem, které byly zahájeny vládou NLD.
Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), jehož je Myanmar členem, má jednu zásadu – nezasahovat do vnitřních záležitostí jednotlivých členských zemí. Tato zásada je ovšem viděna mezinárodním prostředím jako překážka v pomoci Myanmaru, která je bezpochyby potřeba. Pokud budou věci pokračovat ve stávajícím duchu, hrozí, že se Myanmar dostane do stavu izolace.
Členské země ASEAN se vyjádřily různě. Například Čína, která s Myanmarem sdílí nejdelší pozemní hranici, sdělila, že dění v zemi sleduje a doufá, že se vládě podaří situaci vyřešit v rámci ústavního uspořádání. Zároveň ministerstvo zahraničí Číny sdělilo, že je připravené Myanmaru pomoct. Svou pomoc ovšem blíže nespecifikovala.
Je zřejmé, že je nutné situaci řešit, především kvůli stále sílící pandemii koronaviru v zemi. Momentálně je plně očkováno pouze 3,5 % obyvatel, což je velmi nízké číslo. Mnozí nemají přístup k lékařské péči. Mezinárodním prostředím není vojenská vláda uznávána za legitimní, což také brání vnějšímu světu v poskytnutí pomoci. Jak bude situace řešena je otázkou. Je zde samozřejmě možnost, že stav nouze v příštím roce skončí a dojde ke svobodným volbám, kde budou mít občané možnost svobodně si zvolit svou vládu. Ovšem jsou zde také jiné scénáře. Jedním z nich je možnost svržení stávající vlády zevnitř. Další možností je, že občané budou vyslyšeni a zasáhne jiná, vnější, země. Také může dojít k tomu, že nastane pokus o řešení situace v rámci ASEAN. Ať už nastane jakýkoliv scénář, panuje shoda na tom, že situace musí být řešena.
Zdroje:
https://www.swp-berlin.org/en/publication/aung-san-suu-kyi-at-the-international-court-of-justice
https://www.bbc.com/news/world-asia-55902070
https://www.nytimes.com/article/myanmar-news-protests-coup.html
https://www.fmprc.gov.cn/mfa_eng/xwfw_665399/s2510_665401/t1858537.shtml
https://www.aljazeera.com/news/2021/9/3/britain-announces-new-myanmar
https://www.aljazeera.com/news/2021/9/13/myanmar-dissidents-face-fear-and-uncertainty-in-thailand
https://www.constituteproject.org/constitution/Myanmar_2008.pdf?lang=en
https://www.heritage.org/asia/commentary/aseans-response-myanmar-coup-failing
V minulosti bývala Sýrie spolu s Tureckem součástí Osmanské říše. Po jejím rozpadu se vztahy těchto dvou zemí stávaly velice napjatými. Turecko čelilo výzvě násilných aktivit Strany kurdských pracujících (PKK) a stupňujících se útoků vůči tureckému lidu. Sýrie využívala PKK jako prostředek k oslabování Turecka. Na konci 90. let vztahy eskalovaly a Ankara pohrozila Damašku vojenskou intervencí. Vztahy dvou sousedních zemí dále komplikovaly neochvějné nároky Sýrie na vody řek Eufrat a Tigris a rozdělení území Iráku mezi sunnitské a šíitské Araby a Kurdy.
Od doby hrozby intervence docházelo k postupnému zlepšování vztahů, v době před Arabským jarem byly dokonce označovány za modelové blízkovýchodní partnerství. Nicméně s nástupem Arabského jara se dlouhodobé institucionální struktury kompletně přeměnily uvnitř regionu i ve vztazích Turecka s okolními státy.
Strategie syrského prezidenta Bašára al-Asada hrubě potlačit protesty značně ovlivnila a určila úroveň zapojení Turecka. Turecká ZP byla v komplikované situaci, kdy musela řešit, jaký postoj zaujmout vůči svému, doposud blízkému, sousedovi. Nicméně intenzifikace událostí ho přinutila zaujmout jasnější postoj vůči aktérům zapojeným do střetů v Sýrii, konkrétně Asadova režimu na jedné straně a opozičním skupinám na straně druhé. Po Asadově násilné reakci na sunnitské protesty se vztahy prudce zhoršily a turecká vláda začala podporovat protivládní rebely. Na počátku konfliktu bylo Turecko považováno za aktéra s kritickým postojem, až za zprostředkovatele moci pro své vazby jak na USA, tak na Rusko. V té době premiér Erdoğan obvinil syrského prezidenta z toho, že hraje hlavní roli ve vývoji událostí a ze zhoršování bezpečnostní situace v celé Sýrii, a vyzval al-Asada, aby odstoupil. Nestalo se tak, a Turecká republika si nyní v situaci syrské občanské války hájí jisté zájmy. Ty mohou být charakterizovány následovně: podpora opozice, stabilizace jižní hranice a kurdská otázka.
Článek vypracovala Bc. Barbora Javůrková
AHMAD, MOHAMED IDREESE. Turkey Is Forcing the West to Look at Idlib [online]. 4.3.2020 [cit. 2020-04-26]. Dostupné z: https://foreignpolicy.com/2020/03/04/turkey-west-european-union-idlib-syria-greece-border-refugees-erdogan/
GENEVA International Centre for Justice. Syrian Civil War [online]. Dostupné z: https://www.gicj.org/images/2016/pdfs/Final-Report-Syria_June-2017.pdf
Işıksal, H., & Göksel, O. (Eds.). (2017). Turkey’s relations with the middle east: Political encounters after the arab spring. Retrieved from https://ebookcentral.proquest.com
KASAPOGLU, Can. Turkey’s Military Policy in Syria: Implications for NATO. NATO Defense College, 2020. Dostupné z: www.jstor.org/stable/resrep23668. Accessed 26 Apr. 2020.
MILLER, Chris. A War of Priorities in Syria [online]. 3.12. 2015. Dostupné z: https://yaleglobal.yale.edu/content/war-priorities-syria
Relations between Turkey–Syria [online]. Dostupné z: http://www.mfa.gov.tr/relations-between-turkey%E2%80%93syria.en.mfa
The Syrian Conflict: Turkey and the syrian conflict [online]. 25.2. 2016. Dostupné z: http://internationalrelations.org/the-syrian-conflict/
Unal, Mustafa Cosar, and Mustafa Cosar Eunal. Counterterrorism in Turkey : Policy Choices and Policy Effects Toward the Kurdistan Workers‘ Party (PKK), Taylor & Francis Group, 2011. ProQuest Ebook Central, https://search-proquest-com.zdroje.vse.cz/legacydocview/EBC/958724?accountid=17203.
Zenonas Tziarras.“Turkey’s Syria Problem: A Talking Timeline of Events“ Turkish Policy Quarterly Vol. 11 Iss. 3 (2012). Dostupné z: http://works.bepress.com/zenonas_tziarras/28/
Dnešního dne před 83 lety jsme pod nátlakem přijali Mnichovský diktát. Čtyři evropské mocnosti (Německo, Francie, Velká Británie, Itálie) se dohodly na postoupení pohraničí ČSR Německu, výměnou za což si dále nemělo nárokovat zbylá území. Avšak v dalším roce, mezi 14. a 16. březnem 1939, Německo nelegálně obsadilo a následně anektovalo zbylá území Čech, Moravy a Slezska. Vznikl tak Protektorát Čechy a Morava.
Záměrem Německa během druhé světové války byla okupace nejen Československa, ale i svých spojeneckých zemí– krycí název Margarethe nesou plány na obsazení Maďarska a Rumunska. Tyto dvě země totiž na rozdíl od ČSR stály, až do r. 1944, po boku Paktu tří (tedy zemí Osy Berlín-Řím-Tokio).
Členové Osy (zejména Itálie, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko) se v druhé polovině války snažili dostat ze spojení s Německem a postupně nezávisle uzavírat příměří. To se ukázalo u podpisu příměří v Cassibile, které se Spojenci dne 8.9.1943 uzavřela Itálie. Administrativa maďarského premiéra Kállaye začala podnikat podobné kroky, ale nebylo možné zabránit informovanosti německých tajných služeb. Německo pojalo podezření, že by Maďarsko i Rumunsko mohlo Itálii následovat a začalo tamní politické situace sledovat.
Na podzim roku 1943 byl ministrem zahraničních věcí J. Ribbentropem do Budapešti vyslán funkcionář SS Veesenmayer, aby prověřil aktuální politickou situaci. Veesenmayer prohlásil, že primárním viníkem snahy o kapitulaci jsou maďarští Židé. Následně německé ministerstvo zahraničí rozhodlo o budoucí vojenské akci Margarethe I. Veesenmayerovým úkolem bylo přijít na nejlepší způsob jejího uskutečnění.
V září 1943 začaly přípravy operace. Veesenmayer jako nejvhodnější způsob určil pozvání regenta Maďarska M. Horthyho na jednání s Hitlerem do rakouského Klessheimu. Úmyslem bylo přesvědčení Horthyho o dosazení takového premiéra, který bude plně oddaný Německu – namísto Kállayiho, který po vzoru Itálie vyjednával podmínky příměří se Spojenci.
Ke konci února 1944 vydal Hitler rozkazy k vypracování konečné varianty Margarethe I s důležitostí následujících bodů:
Dne 15. března 1944 Hitler opravdu pozval Horthyho na zámek Klessheim k negociaci. V průběhu jednání se německé síly přemístily na maďarskou půdu a poté se zmocnily nejdůležitějších hospodářských a průmyslových center Maďarska. Pozvánka cílila pouze na odlákání maďarského regenta ze země, a tedy ponechání místní armády bez rozkazů. Jednání trvala do 18. března, kdy se Horthy vracel zpět vlakem a v Budapešti už čekali němečtí vojáci. Horthymu byla dána podmínka – Maďarsko zůstane suverénním státem pouze pokud Kállay odstoupí a na jeho místo bude dosazen proněmecký představitel.
Německá invaze do Budapešti. Zdroj: https://kafkadesk.org/2021/03/19/on-this-day-in-1944-nazi-germany-invaded-hungary/
Aby Horthy německému požadavku vyhověl, jmenoval Döme Sztójayho, pronacistického bývalého velvyslance v Berlíně, premiérem. Mezitím bylo na popud vedoucího Říšského hlavního bezpečnostního úřadu zatčeno asi 3000 lidí, které německé bezpečnostní orgány považovaly za nepřátelské.
Samotná okupace byla překvapivá, rychlá, a tedy i bez krveprolití. Nicméně v jejím důsledku bylo 550 000 Židů z válečného Maďarska(s nově připojenými územími z Československa, Rumunska a Jugoslávie) transportováno do koncentračních táborů. Transport byl organizován Adolfem Eichmannem za spolupráce maďarských úřadů.
Operace Margarethe II je název pro plánovanou invazi do Rumunska v první řadě kvůli podezření krále Michaela I. z jednání o příměří se Spojenci, ale také kvůli strategické důležitosti rumunských ropných polí pro válečné Německo. Král Michael si předvolal stávajícího premiéra generála Iona Antonescu a nařídil mu dojednání příměří. Ten odmítl a byl zatčen. Král poté provedl úspěšný státní převrat a 23.srpna 1944 vyhlásil loajalitu Spojencům a budoucí přijetí podpis příměří. Následně se Rumunsko připojilo na stranu SSSR a vyhlásilo Německu válku.
Plán Margarethe II měl být uskutečněn v případě, že by se rumunská vláda rozhodla kapitulovat. I přesto, že se tato podmínka naplnila, rumunská Margarethe se nikdy neodehrála – nejen z důvodu nedostatečných kapacit na obě operace Margarethe zároveň, ale i z důvodu očekávaného napadení Skupiny armád Jih Sovětským svazem v severní části Rumunska.
Článek vypracovala Bc. Barbora Javůrková
Browning, C. R. (2012). PROTECTORATE OF BOHEMIA AND MORAVIA (PROTEKTORAT BÖHMEN UND MÄHREN). In M. Dean & M. Hecker (Eds.), The United States Holocaust Memorial Museum Encyclopedia of Camps and Ghettos, 1933-1945, Volume II: Ghettos in German-Occupied Eastern Europe (pp. 177–184). Indiana University Press. https://doi.org/10.2307/j.ctt2050wk1.13
Operation Margarethe I [online]. Dostupné z: https://codenames.info/operation/margarethe-i/
Operation Margarethe II [online]. Dostupné z: https://codenames.info/operation/margarethe-ii/
Operation Margarethe [online]. Dostupné z: https://alchetron.com/Operation-Margarethe
PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 133–139.
Ránki, G. (1985). The Road to German Occupation (Hungary in 1944). Acta Historica Academiae Scientiarum Hungaricae, 31(3/4), 309–318. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/42555494
Ránki, Gy. “The German Occupation of Hungary.” Acta Historica Academiae Scientiarum Hungaricae, vol. 11, no. 1/4, Institute of History, Research Centre for the Humanities, Hungarian Academy of Sciences, 1965, pp. 261–83. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/42554767
POZOR: Uzávěrka prodloužena do neděle 5. 9. 23:59!
Stáž je zaměřena jak na operativní, tak dlouhodobé úkoly typu:
Délka stáže je minimálně 6 měsíců, časové vytížení je standardně 10-20 hodin týdně. Většinu práce je možné vykonávat z domova.
Předpokládaný nástup začátek září 2021.
Znalost anglického jazyka minimálně na úrovni B2.
Flexibilita (vzhledem k nutnosti organizačního zabezpečení kurzů v Praze i o víkendech).
Všeobecný přehled v oblasti mezinárodních, politických, ekonomických, a/nebo bezpečnostních vztahů.
Stáží se nezakládá pracovněprávní vztah a nevzniká při ní nárok na plat ani sociální a zdravotní pojištění. Veškeré náklady (doprava, pobyt, strava, aj.) hradí stážista sám.
Práci v prostředí předních odborníků ve svých oborech.
Možnost účasti na kurzech Diplomatické akademie.
1) Strukturovaný životopis
2) Analýzu libovolného aktuálního mezinárodně-politického tématu v češtině (vzor) v rozsahu půl až jedné A4.
Žádosti o stáž spolu s potřebnými dokumenty zašlete nejpozději do neděle 29. 8. 2021 neděle 5. 9. 2021 na email: praxeda@diplomaticka-akademie.cz.
Zasláním požadovaných dokumentů uchazeč souhlasí se zásadami ochrany osobních údajů .
Dnes je to přesně pět let od onoho referenda ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska (Spojené království), kdy se tamní občané rozhodovali, zda chtějí být i nadále součástí Evropské unie, nebo či se naopak chtějí od Unie po několikaletém členství odpojit. Tohle referendum má však svůj základ zakořeněný mnohem hlouběji. Jedním z těchto kořenů je proslov Davida Camerona v roce 2013, kde bylo toto konkrétní referendum o setrvání v Unii přislíbeno. Druhým kořenem je však samotný euroskepticismus Britů obecně. Pojďme si tak stručně připomenout celý děj kolem referenda o Brexitu, jeho základy a následky.
Tato práce bude rozdělena následovně. První část je věnována kořenům problému, především britskému euroskepticismu, prvnímu referendu o setrvání v Unii (či tehdy ještě ve Společenství) a předcházejícím momentům, které vedly k referendu. Druhá část se věnuje referendu, jeho okamžitým následkům a tomu, co znamená samotný výraz „Brexit“. Ve třetí části se čtenář dozví všechny hlavní momenty v období od referenda až k vyjednané dohodě. Poslední část se zaměřuje na období po vystoupení Britů z Unie, tedy situaci od 31. ledna 2020.
Již před návrhem na vznik Evropského společenství existovalo několik obdobných návrhů pro integraci evropských států. Po druhé světové válce si však lídři evropských mocností byli vědomi příčin vedoucích k válce a chtěli se jim do budoucna vyvarovat. Ironií je, že právě Winston Churchill, britský premiér, navrhl „Spojené státy evropské“ (Churchill, 1946), avšak samotné Spojené království stálo stranou tohoto projektu, a to především pro své vztahy s USA. Ačkoliv samotné Evropské hospodářství vzniklo o pět let později podpisem Pařížské smlouvy, ani této iniciativy se Spojené království neúčastnilo (Fiala & Pitrová, 2009).
Namísto toho vytvořilo Spojené království vlastní projekt zaměřený na obchod, avšak pouze na mezinárodní úrovni, která se následně stala celému projektu osudnou (Cihelková, Jakš et al., 2004). Postupem času si Britové uvědomili, že členství ve Společenství je pro ně nezbytné. Jelikož by ale jejich účast na projektu ohrozila Francii, přihláška Britů byla dvakrát vetována francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem (Paláček, 2005; Fiala & Pitrová, 2009; Baldwin & Wyplosz, 2013). Po odstoupení de Gaulla a nástupu Georgese Pompidoua přišla do Společenství třetí přihláška Britů spolu s dalšími zeměmi závislými na Spojeném království (Dánsko, Irsko). Členství ve Společenství se tyto tři země dočkaly od počátku roku 1973 (Lacina, Strejček & Blížkovský, 2016).
Vstup Britů nebylo třeba schválit v referendu. Již v roce 1974 však nová Labouristická vláda začala opětovně jednat o podmínkách členství Spojeného království v Evropském společenství. Vše následně vyvrcholilo referendem o setrvání ve Společenství v roce 1975. Ačkoliv referendum bylo i z vnitropolitických důvodů, protentokrát si Britové setrvání odhlasovali, a to většinou 67,2 % všech hlasujících občanů (Goněc, 2002; Fiala & Pitrová, 2009, Nelsson, 2015).
Ani tímto referendem však chování Britů ve Společenství nezměnilo směr. V sedmdesátých letech se Spojené království proslavilo jako odpůrce společné měnové politiky. Díky referendu o setrvání došlo k změně lídra Konzervativní strany a do čela se dostala Margaret Thatcherová. Ta na konci 70. let vyhrála parlamentní volby a stala se premiérkou. Během své éry se nejvíce proslavila řešením britského příspěvku do rozpočtu a snahou o reformu společné zemědělské politiky (v té době nejvíce nákladná společná politika). Příspěvek Spojeného království do rozpočtu se definitivně vyřešil až v roce 1984 na summitu ve Fountainebleau, kde Thatcherová získala dohodu stanovující, že se 66 % britského příspěvku do rozpočtu vrátí zpět do Spojeného království (Goněc, 2002; Fiala & Pitrová, 2009).
Mezi další problémové aspekty britského členství lze zahrnout hned několik dalších událostí, které stále předcházely onomu referendu z roku 2016. Důkazem toho je množství opt-outů[1], které si Britové během svého členství vyjednali. Jedná se například o výjimku z členství v měnové unii, výjimku v přístupu do Schengenského prostoru, také ale o výjimky v Chartě lidských práv či v Lisabonské smlouvě (zde se jedná o oblast spravedlnosti a vnitra) (Euractiv, 2016). O nárůstu euroskepticismu ve 21. století pak svědčí úspěchy politické strany UK Independence Party (Strana nezávislosti Spojeného království, UKIP), jejíž úspěch byl jak ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 (ačkoliv mandáty v EP měla i dříve), tak i v parlamentních volbách v roce 2015 (Parties and Elections). Cílem této politické strany založené začátkem devadesátých let bylo vystoupení Spojeného království z Unie (Hunt, 2014). Ironií UKIP je fakt, že v reakci na Brexit si její lídr, Nigel Farage žádal o německé pasy pro sebe a svou rodinu, následně přiznal, že dvě jeho děti tyto pasy mají (Dallison, 2016; Elgot, 2018).
Nyní, po odstavcích výše, by si čtenář měl být vědomý toho, že vztahy mezi Spojeným královstvím a Evropským společenstvím/Evropskou unií nikdy v podstatě nešlo označit za pohádkové či ideální. Naopak velice často se tyto vztahy označovaly slovem „awkward¨“. I tak však byl Cameronův projev pro některé překvapujícím. Konkrétně se jedná o Bloombergský projev přednesený v roce 2013, kde Cameron vyzdvihuje problémy v politikách Unie, a to především přetrvávající finanční krizi a nízkou podporu veřejného mínění. Cameron tak v proslovu přislíbil, že pokud vyhraje parlamentní volby, vypíše nové referendum o setrvání Spojeného království v Unii (Hunt, 2013). Jelikož volby potvrdily výhru Konzervativců (BBC, 2015), bylo nedlouho po volbách stanoveno datum konání referenda (Marek, 2019).
Referedu předcházela kampaň stejně jako předchází kampaně všem volbám. Pro každou z možností, tedy setrvat či vystoupit, byla vybrána pouze jedna kampaň. Pro setrvání byla zvolena kampaň Britain Stronger in Europe (Británie silnější v Evropě), v jejímž čele stál sám David Cameron. Cílem kampaně bylo zdůraznit výhody plynoucí z členství v Unii (Marek, 2019). Naopak pro vystoupení byla zvolena kampaň Vote Leave (Hlasujte pro vystoupení), kterou podporovala i UKIP. Tato kampaň poukazovala především na migraci, nadnárodní princip rozhodování či příspěvky do rozpočtu (Vote Leave, UKIP). Lídr UKIP Nigel Farage objížděl zemi s červeným autobusem, na kterém stála mylná informace o příspěvku Spojeného království do rozpočtu Unie. Na této kampani s autobusem se podílel i Boris Johnson, který se díky tomu dostal až před soud (Marek, 2019; Dearden, 2019).
K referendu konajícímu se 23. června roku 2016 se dostavilo celkem 72,2 % všech oprávněných voličů. Výsledky však byly odlišné od referenda předchozího. Pro setrvání se vyslovilo 48,1 % těchto voličů, pro vystoupení naopak 51, 9 % z nich (BBC, 2016; Bloomberg, 2016). Pokud se zaměříme na mladé voliče ve věku 18-24 let, pak k volbám přišlo cca 64 % z nich a značná většina (75 %) hlasovala pro setrvání Britů v Unii (Helm, 2016; Gresci, 2016). Naopak generace voličů starších 65 let se k volbám dostavila v hojné účastni 90 %, pro setrvání se ale vyslovila menšina z nich, a to pouze 40 % (Helm, 2016; Curtice, 2018). David Cameron hned následující den po referendu oznámil svou rezignaci (Cameron, 2016). V červenci ho na postu ministerského předsedy Spojeného království vystřídala Theresa May (Wheeler & Stamp, 2019).
Ihned po referendu bylo třeba Brexit definovat a stanovit jeho podobu. Obecně slovo „Brexit“ vzniklo spojením slov British a Exit (Vláda ČR, 2018; BBC, 2020a) a jedná se o výraz označující vystoupení Spojeného království z Unie, ale je třeba ho chápat nikoliv jako jeden moment (den vystoupení), ale naopak jako výraz označující celkový děj od referenda až po finální vystoupení Spojeného království z Evropské unie. Brexit tak značí dlouhou cestu, kterou museli Britové ujít, aby naplnili cíl stanovený v referendu. O podobě Brexitu byly debaty rozsáhlejší, základní možnosti byly dvě, a to soft, tedy odchod z Unie s obchodní dohodou, či hard, tj. odchod z Unie bez jakékoliv dohody, kdy by se v takovém případě Britové vzdali možnosti být součástí jednotného trhu a vzájemné obchody by byly prováděny dle OECD (Sims, 2016). Ačkoliv britský parlament na podzim roku 2019 schválil zákon, který Britům vystoupení bez dohody zakazuje, my víme, že k takovému odchodu Britové neměli daleko (Woodcock, 2019). Jelikož je již známá podoba Brexitu, není třeba vědět více, než že existovaly právě tyto dvě možnosti.
Děj od převzetí moci Theresy May z rukou Davida Camerona do vystoupení Spojeného království z Unie by vydal minimálně na tlustou monografii. To však není cílem tohoto článku. Proto se v této části článek zaměřuje pouze na některé momenty tohoto období. Důležitým okamžikem je stanovení vyjednavačů obou stran. Za britskou stranu se stal hlavním vyjednavačem a ministrem pro Brexit David Davis. Hlavním vyjednavačem za Evropskou unii byl zvolen Michel Barnier, a to pod hlavičkou Evropské komise (Pech & Janošová, 2018).
Rok 2017 byl vydatným co se týká počtu událostí. Jednou z nich je například oficiální oznámení o záměru aktivovat článek 50 Smlouvy o EU[2] v březnu a následná žádost o jeho aplikaci. Oficiální datum vystoupení bylo stanoveno na 29. března 2019 (Marek, 2019; BBC, 2020a). Následovala ztráta většiny Konzervativců v parlamentu i přes skutečnost, že předčasné volby v červnu 2017 vyhráli (The Guardian, 2017; Marek, 2019), čímž si Mayová zkomplikovala svou pozici. Proběhlo také šest kol vyjednávání mezi Unií a Spojeným královstvím. Ani po šestém z nich však zdaleka nebyly vyřešené všechny náležitosti (Šenk & Hosnedlová, 2020).
Nijak zvlášť klidnějším nebyl ani rok 2018. I v tomto roce proběhlo několik jednání. Dolní komora Spojeného království přijala zákon o vystoupení z Unie, směrnice týkající se Brexitu musely přijmout i ostatní členské státy EU. Komisí byl předložen návrh dohody o vystoupení, na britské straně však nepanovaly shody. To vedlo k rezignaci Borise Johnsona na postu ministra zahraničí. S ním rezignovalo i několik dalších členů resortu, mimo jiné také David Davis. Novým vyjednavačem pro Brity se tak stal Dominic Raab. Jelikož nebylo dosaženo dohody, Komise vydala Sdělení, ve kterém všechny podniky, správní orgány i občany EU vyzvala k přípravám na oba typy Brexitu – tj. s dohodou i bez ní. V listopadu mimo jiné rezignoval Dominic Raab a novým ministrem pro Brexit se tak stal Stephen Barclay. V prosinci Evropský soudní dvůr dokonce rozhodl, že Britové mohou vzít svou žádost o vystoupení na základě článku 50. zpět. Dohoda však byla oboustranně dosažena a postoupena do britského parlamentu, kde však došlo k oddálení o jejím hlasování až na začátek roku 2019 (Hosnedlová, 2018; Marek, 2019; Šenk & Hosnedlová, 2020).
Začátek roku se nesl v těžkém období pro Theresu May. 15. ledna nedopadlo hlasování o brexitové dohodě v dolní komoře parlamentu, a to v poměru 202 ku 432 poslancům. Tato prohra je největší porážkou v historii Spojeného království (Parliament, 2019; Stewart, 2019). Hned následující den ale vyvolal lídr Labouristů Jeremy Corbin hlasování o důvěře vlády. Důvěru však Theresa May získala a do 21. ledna tak musela představit dolní komoře novou verzi brexitové dohody (Marek, 2019; Šenk & Hosnedlová, 2020).
V březnu 2019 proběhlo v dolní komoře další hlasování o dohodě a opět bez úspěchu. Zároveň však poslanci odmítli odchod Spojeného království z Unie bez dohody. To vedlo k návrhu Mayové na odklad vystoupení o tři měsíce. V tomto hlasování se poslanci shodli, na schválení dohody však stanovili pouze týden. K hlasování ale vůbec nedošlo a Mayová o odklad na 30. června 2019 zažádala i bez něj (Marek, 2019; ČTK 2019a). Členské státy odklad schválily, ale s výjimkou – uvedly dva termíny. Prvním je schválení dohody do 29. března (pak Spojené království vystoupí k 22. květnu), druhým je 12. dubna, a to v případě neschválení dohody. Do tohoto data by Mayová musela oznámit, jak Britové plánují v procesu pokračovat (Plevák, 2019).
Na komplikované dění, které se neblížilo konci reagovali i občané Spojeného království. Ti se rozhodli uspořádat pochod za vyhlášení druhého referenda o vystoupení z Unie. Pochod se konal 22. března a zúčastnilo se ho milion Britů. My však víme, že ani tento pochod k vypsání druhého referenda nevedl (Marek, 2019).
Události následně nabraly rychlý spád. Ani v třetím hlasování dolní komory parlamentu nebyla dohoda přijata, ačkoliv nyní již pouze o 58 hlasů. To vedlo k opětovné žádosti Theresy May o odklad vystoupení Spojeného království z Unie až na 30. června. Tato žádost vedla k mimořádnému summitu, jehož závěrem se stalo datum 31. října 2019, zároveň bylo Britům nařízeno účastnit se květnových voleb do Evropského parlamentu (Marek, 2019; Stewart & Elgot, 2019; Šenk & Hosnedlová, 2020). Tento verdikt dovedl Theresu May k rezignaci k 7. červnu (BBC, 2019a). Jejím nástupcem se koncem července stal Boris Johnson, který slíbil, že Britové z Unie k 31. říjnu vystoupí i kdyby měli vystoupit bez dohody (Šenk & Hosnedlová, 2020).
V září prošla dolní komorou nová dohoda, od původní se ale lišila v podstatě pouze řešením problémové „irské pojistky“[3] (O’Caroll, 2019). Bohužel však neprošel zrychlený proces přijetí a vystoupení k 31. říjnu by tak Britové nestihli. To vedlo k odkladu vystoupení Spojeného království až na konec ledna 2020. 12. prosince 2019 proběhly ve Spojeném království další předčasné parlamentní volby, které tentokrát posílily většinu Konzervativců pod vedením Borise Johnsona (ČTK, 2019b; ČTK, 2019c; BBC, 2019b). Rok 2019 se také nesl ve znamení prosazení Johnsona, že Spojené království nebude mít komisaře či schválení prováděcího zákona k brexitové dohodě ve druhém čtení (Šenk & Hosnedlová, 2020).
Rok 2020 byl neméně zajímavým. Náročný byl především leden, během kterého se na obou stranách urputně schvalovalo vystoupení Spojeného království k poslednímu lednu. Vše se vyvedlo a 31. ledna 2020 Britové oficiálně opustili Unii.
Hned 1. února začalo přechodné období, během kterého Spojené království musí aplikovat evropské právo, a to bez vlivu na jeho tvorbu, avšak zároveň už je z pohledu Unie třetí zemí. Brzy na to byl schválen na obou stranách mandát pro vyjednávání pobrexitové dohody. Následovalo několik kol jednání, nutno zmínit, že v nově zvolené Komisi má Brexit na starost slovenský komisař Maroš Šefčovič. V červnu se obě strany dohodly, že nenastane žádné prodloužení přechodného období. Na podzim Britové schválili zákon o vnitřním trhu, který je v rozporu s dohodou, což vedlo k zahájení soudního řízení. Britové od tohoto zákona nakonec upustili. Zároveň se ale pro neustálé nedostatky v pobrexitové dohodě několikrát odložil její deadline. Shoda obou stran nastala na Štědrý den minulého roku. 30. prosince byla dohoda podepsána šéfkou Komise i předsedou Evropské rady a Borisem Johnsonem, ještě téže den ji schválily i obě komory britského parlamentu. K 31. prosinci definitivně končí přechodné období. Celý rok navíc jednání komplikovala pandemie Covid-19. Pobrexitová dohoda byla ještě část roku 2021 platná pouze provizorně, dokud ji neschválil Evropský parlament (Šenk & Hosnedlová, 2020; ČT24, 2020; BBC, 2020b; Brunsden, 2020).
Obecně lze říci, že je nyní problematické jakkoliv hodnotit důsledky Brexitu i díky tomu, že vliv na ně má do jisté míry pandemie Covid-19. První z důsledků Brexitu se dostavily hned začátkem tohoto roku – zpozdily se kamiony, které čelily náročné byrokracii (Hosnedlová, 2021). V březnu se také hovořilo o snížení britského importu do EU, a to takřka o 30 % (Štuková, 2021). Ačkoliv některé bankovní společnosti přesunuly své sídlo z Londýna do jiných evropských měst, propad finančnictví v Londýně nebyl zdaleka tak obrovský, jak očekávala analýza z roku 2016. Dle britského Institutu pro fiskální studia negativní ekonomické následky Brexitu převáží (nebo by měly) nad možnými úsporami. Problémem pro Brity může být i Severní Irsko a Skotsko, tuto problematiku nyní také tlumí koronavirus a jiné interní záležitosti, není však vyloučeno, že v této oblasti bude muset Spojené království následky ještě řešit (Vojáček, 2021; Mueller & Robins, 2021).
Závěrem je třeba připomenout, že celý tento text je podán v co nejvíce stručné formě a není vyloženě zaměřený na důsledky Brexitu. I proto jich zde je jmenováno minimum a stejně je nyní nelze většinou podložit (také kvůli pandemii). I z tohoto stručného textu však vyplývá, že Brexit byl/je opravdu problémovou záležitostí. Zároveň díky první aplikaci čl. 50 Smlouvy o EU vznikl precedent pro případné další žádosti o vystoupení z Unie na základě tohoto článku. Zda bude někdy tato událost opravdu jako precedent nutná, ukáže čas.
Článek vypracovala Bc. Kateřina Horáková.
[1] Opt-out je výjimka, kterou si členské státy vyjednají ze smluv tvořících právní základ Evropského společenství/ Evropské unie. O takových podmínkách se často dlouho diskutuje a částečně způsobují tzv. dvourychlostní Evropu.
[2] Článek 50 Smlouvy o Evropské unii umožňuje jakémukoliv členskému státu vystoupit z Unie. Toto vystoupení nevyvrací možnost opětovného požádání o členství (čl. 50 Smlouvy o Evropské unii).
[3] Více k irské pojistce a rozdílu v dohodách Mayové a Johnsona viz https://www.instituteforgovernment.org.uk/explainers/irish-backstop
Baldwin, R., & Wyplosz, Ch. (2013). Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada Publishing, a. s.
BBC. (2015). Election 2015 Results. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/election/2015/results
BBC. (2016). EU Referendum: Results. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/politics/eu_referendum/results
BBC. (2019a, 24. květen). Theresa May quits: UK set for new PM by end of July. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/uk-politics-48395905
BBC. (2019b). Election 2019. UK Results: Conservatives win majority. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/election/2019/results
BBC. (2020a, 30. prosinec). Brexit: All you need to know about the UK leaving the EU. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/uk-politics-32810887
BBC. (2020b, 19. listopad). Brexit: Top-level talks suspended after positive Covid test. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/uk-politics-55005885
Bloomberg. (2016). EU Referendum: Final Results. Bloomberg. Dostupné z https://www.bloomberg.com/graphics/2016-brexit-referendum/
Brunsden, J. (2020, 19. březen). Michel Barnier tests positive for coronavirus Jim Brunsden in Brussels. The Financial Times. Dostupné z https://www.ft.com/content/cba10712-69f1-11ea-800d-da70cff6e4d3
Cameron, D. (2016, 24. červen). Výsledek referenda o vystoupení z EU. Dostupné z https://www.gov.uk/government/speeches/eu-referendum-outcome-pm-statement-24-june-2016.cs
Cihelková, E. & Jakš J. (Eds). (2004). Evropská integrace – Evropská unie. Praha: Oeconomica.
Curtice, J. (2018, 10. srpen). How young and old would wote on Brexit now. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/uk-politics-45098550
ČT24. (2020, 12. červen). Přechodné období brexitu se neprodlouží, oznámil Šefčovič. ČT24. Dostupné z https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3117797-prechodne-obdobi-brexitu-se-neprodlouzi-oznamil-sefcovic
ČTK. (2019a, 20. březen). Mayová požádala o krátký odklad brexitu. Británie by podle jejího plánu měla odejít do konce června. Euractiv. Dostupné z https://euractiv.cz/section/brexit/news/mayova-pozadala-o-kratky-odklad-brexitu-britanie-by-podle-jejiho-planu-mela-odejit-do-konce-cervna/
ČTK. (2019b, 28. říjen). Brexit se potřetí odkládá, tentokrát do konce ledna 2020. Británie ale může odejít i dřív. Euractiv. Dostupné z https://euractiv.cz/section/brexit/news/brexit-se-potreti-odklada-tentokrat-do-konce-ledna-2020-britanie-ale-muze-odejit-i-driv/
ČTK. (2019c, 30. říjen). Britové půjdou 12. prosince k předčasným volbám, labouristé chystají radikální kampaň. Euractiv. Dostupné z https://euractiv.cz/section/brexit/news/britove-pujdou-12-prosince-k-predcasnym-volbam-labouriste-chystaji-radikalni-kampan/
Dallison, P. (2016, 16. srpen). Is Nigel Farage applying for German citizenship? Politico. Dostupné z https://www.politico.eu/article/is-nigel-farage-applying-for-german-citizenship-brexit-consequences-ukip-europe/
Dearden, L. (2019, 14. srpen). Boris Johnson: Court quashes attempt to prosecute prime minister over Brexit bus ‚lies‘. Independent. Dostupné z https://www.independent.co.uk/news/uk/politics/boris-johnson-brexit-bus-supreme-court-vote-leave-appeal-latest-a9056871.html
Elgot, J. (2018, 18. duben). Nigel Farage: two of my children have German passports. The Guardian. Dostupné z https://www.theguardian.com/politics/2018/apr/18/nigel-farage-admits-his-children-hold-german-as-well-as-uk-passports
Euractiv. (2016, 23. červen). EU a Velká Británie: Historie vztahů a cesta k referendu. Euractiv. Dostupné z https://euractiv.cz/section/aktualne-v-eu/linksdossier/eu-a-velka-britanie-historie-vztahu-a-cesta-k-referendu-000142/
Fiala, P., & Pitrová, M. (2009). Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Goněc, V. (2002). Od „malé Evropy“ k „velké Evropě“: Dějiny rozšiřování Evropských společenství/Evropské unie1950-2002 sv.1. Brno: Masarykova univerzita.
Gresci, E. (2016, 24. červen). Meet the 75 %: the young people who voted to remain in the EU. The Guardian. Dostupné z https://www.theguardian.com/politics/2016/jun/24/meet-the-75-young-people-who-voted-to-remain-in-eu
Helm, T. (2016, 10. červenec). EU referendum: youth turnout almost twice as high as first thought. The Guardian. Dostupné z https://www.theguardian.com/politics/2016/jul/09/young-people-referendum-turnout-brexit-twice-as-high
Hosnedlová, P. (2018, 15. listopad). Finální návrh dohody o brexitu je na světě. EU ho vítá, Británie kritizuje. Euractiv. Dostupné z https://euractiv.cz/section/brexit/news/finalni-navrh-dohody-o-brexitu-je-na-svete-eu-ho-vita-britanie-kritizuje/
Hosnedlová, P. (2021, 13. leden). Důsledky brexitu vyplouvají postupně na povrch. Dovozci se potýkají s masivní byrokracií. Euractiv. Dostupné z https://euractiv.cz/section/brexit/news/dusledky-brexitu-vyplouvaji-postupne-na-povrch-dovozci-se-potykaji-s-masivni-byrokracii/
Hunt, A. (2013, 23. leden). David Cameron Speech: UK and the EU. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/uk-politics-21013771
Hunt, A. (2014, 21. listopad). UKIP: The story of the UK Independence Party’s rise. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/uk-politics-21614073
Churchill, W. (1946). Spojené státy evropské. Dostupné z https://www.euroskop.cz/8613/10951/clanek/spojene-staty-evropske/
Institute for Government. Irish backstop. Institute for Government. Dostupné z https://www.instituteforgovernment.org.uk/explainers/irish-backstop
Lacina, L., Strejček, P., & Blížkovský, P. (2016). Učebnice evropské integrace. Brno: Barrister & Principal, o. p. s.
Marek, J. (2019). Drama zvané Brexit. Praha: Radioservis, a. s.
Mueller, B., & Robins, P. (2021, 23. červen). What Is Brexit? And How Is It Going? The New York Times. Dostupné z https://www.nytimes.com/article/brexit-uk-eu-explained.html#link-227f9784
Nelsson, R. (2015, 5. červen). Archive: how the Guardian reported the 1975 EEC referendum. The Guardian. Dostupné z https://www.theguardian.com/politics/from-the-archive-blog/2015/jun/05/referendum-eec-europe-1975
O’Caroll, L. (2019, 17. říjen). How is Boris Johnson’s Brexit deal different from Theresa May’s? The Guardian. Dostupné z https://www.theguardian.com/politics/2019/oct/17/how-is-boris-johnson-brexit-deal-different-from-theresa-may
Paláček, M. (2005). Základní dokumenty Evropské unie. Český Těšín: PORADCE, s. r. o.
Parliament. (2019, 16. leden). Government loses „meaningful vote“ in the Commons. Parliament.uk. Dostupné z https://www.parliament.uk/business/news/2019/parliamentary-news-2019/meaningful-vote-on-brexit-resumes-in-the-commons/
Parties and Elections. Výsledky voleb do dolní komory parlamentu ve Spojeném království. Parties and Elections. Dostupné z http://www.parties-and-elections.eu/unitedkingdom.html
Pech, Š., & Janošová, K. (2018, 17. duben). Přehled: Jak dosud probíhala jednání o brexitu? Euroskop. Dostupné z https://www.euroskop.cz/9260/30822/clanek/prehled-jak-dosud-probihala-jednani-o-brexitu/
Plevák, O. (2019, 22. březen). Lídři zemí EU s odkladem brexitu souhlasí, počítají s dubnovou a květnovou variantou. Euractiv. Dostupné z https://euractiv.cz/section/brexit/news/lidri-zemi-eu-s-odkladem-brexitu-souhlasi-pocitaji-s-dubnovou-a-kvetnovou-variantou/
Sims, A. (2016, 9. červenec). What is the difference between hard and soft Brexit? Everything you need to know. Independent. Dostupné z https://www.independent.co.uk/news/uk/politics/brexit-hard-soft-what-is-the-difference-uk-eu-single-market-freedom-movement-theresa-may-a7342591.html
Stewart, H. (2019, 16. březen). May suffers heaviest parliamentary defeat of a Brittish PM in the democratic era. The Guardian. Dostupné z https://www.theguardian.com/politics/2019/jan/15/theresa-may-loses-brexit-deal-vote-by-majority-of-230
Stewart, H., & Elgot, J. (2019, 29. březen). May hopes to hold fourth vote on Brexit deal. The Guardian. Dostupné z https://www.theguardian.com/politics/2019/mar/29/mps-reject-theresa-mays-brexit-deal-third-time
Šenk, M., & Hosnedlová, P. (2020, 31. prosinec). Brexit: Od osudného referenda až po vyjednané dohody. Euractiv. Dostupné z https://euractiv.cz/section/brexit/linksdossier/brexit-od-osudneho-referenda-az-po-vyjednane-dohody/
Štuková, K. (2021, 12. březen). První dopady brexitu: Britský import výrazně klesl. Pocítily to i české firmy. Seznam zprávy. Dostupné z https://www.seznamzpravy.cz/clanek/prvni-dopady-brexitu-britsky-export-i-import-klesly-pocitily-to-ceske-firmy-146890
The Guardian. (2017). UK election 2017: full results. The Guardian. Dostupné z https://www.theguardian.com/politics/ng-interactive/2017/jun/08/live-uk-election-results-in-full-2017
UKIP. About UKIP. UK Independence Party. Dostupné z https://www.ukip.org/ukip-page.php?id=02
Vláda ČR. (2018, 9. srpen). Co je to Brexit? Vláda.cz. Dostupné z https://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=167933&tmplid=50
Vojáček, L. (2021, 10. duben). Sto dní od brexitu: Část temných předpovědí se naplnila, jiné nikoliv. Server e15. Dostupné z https://www.e15.cz/zahranicni/sto-dni-od-brexitu-cast-temnych-predpovedi-se-naplnila-jine-nikoliv-1379477
Vote Leave. Why Vote Leave. Vote Leave. Dostupné z http://www.voteleavetakecontrol.org/why_vote_leave.html
Wheeler, B., Stamp, G. (2019, 24. květen). The Theresa May Story: The Tory leader brought down by Brexit. BBC. Dostupné z https://www.bbc.com/news/election-2017-46225949
Woodcock, A. (2019, 6. září). Law to stop no-deal Brexit passed by Parliament. Independent. Dostupné z https://www.independent.co.uk/news/uk/politics/brexit-no-deal-bill-vote-house-lords-boris-johnson-law-parliament-latest-a9094741.html
Doufáme, že Vám naše tipy přinesou něco nového a pomůžou zlepšit Vaši dovednost rétoriky. Aby článek nebyl dlouhý, najdete v něm jen ty nejdůležitější tipy, které máme ozkoušené sami na sobě. Nezapomeňte však, že jsme každý jedinečný, a právě na Vás nemusí fungovat všechny tipy, a naopak třeba objevíte nějaký další, který pro Vás bude účinnější. Víte již nyní o nějakém? Pak se o něm s námi můžete podělit pod příspěvkem k článku na našich Facebookových stránkách.
Pokud byste ale přece jen ocenili více tipů, pak nezapomeňte, že v Diplomatické akademii pro Vás pravidelně pořádáme kurzy Rétoriky, na kterých se Vám pan doktor Cyril Svoboda bude věnovat mnohem intenzivněji! Kurz je nastaven na jedno odpoledne, v rámci kurzu máte zároveň vždy prostor pro Vaše konkrétní specifické dotazy, kterým se pan doktor maximálně věnuje.
Článek zpracovala Bc. Kateřina Horáková
