Současná situace v Myanmaru je složitá a řešení je v nedohlednu. Následující řádky popisují, jak se do vedení dostaly vojenské síly a jak situace vypadá v současné době. Ačkoliv od převratu uplynulo celých sedm měsíců, je třeba mít na paměti, že se zdejší obyvatelstvo stále bouří a snaží se zvrátit momentální situaci a vrátit se zpět k demokratickým reformám, které byly započaty předchozí, prodemokratickou vládou. Ovšem věci nejsou tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Jaké události vedly k tomuto převratu? Jaká byla reakce mezinárodního prostředí? A jaká je současná situace v Myanmaru?

Zdroj: BBC.com

Civilní vláda a ústavní listina

Zárodky stávající situace lze vidět již v samotné ústavě Myanmaru. Ústava říká, že do poslanecké sněmovny zasedá 224 poslanců. Z tohoto počtu je potom 56 křesel (25 %) rezervovaných pro členy obranných složek, kteří nejsou voleni ve všeobecných a rovných volbách, nýbrž jsou jmenováni vrchním velitelem ozbrojených sil Myanmaru. Z pohledu těchto nevolených reprezentantů byly volby z února tohoto roku pouze jakýmsi referendem o popularitě Aun Schan Su Ťij, a proto byly nelegitimní. V těchto volbách potvrdila své vítězství z předchozích voleb Aun Schan Su Ťij (Ms Suu Kyi), která vedla politickou stranu Národní liga pro demokracii (NLD) a získala 83 %z volených křesel.

Její osoba je viděna mnohými jako symbol demokracie. V 90. letech, po změně názvu země (v roce 1989 byl název „Barma“ nahrazen názvem „Myanmar“), byla hlavní tváří kampaně za demokracii, k čemuž také pomohlo získání Nobelovy ceny za mír v roce 1991. Ovšem tento obraz byl narušen v roce 2017, kdy Myanmar zahájil represe proti Rohingům, muslimskému obyvatelstvu žijícímu na zdejším území. V důsledku těchto represí bylo vysídleno více než 300 tisíc lidí a více než 700 tisíc jich emigrovalo do sousední Bangladéše (ale také do jiných zemí) z obav o svůj život.

Vláda Su Ťij ztrácela v roce 2020 na podpoře obyvatel, především z důvodu špatného řízení situace kolem pandemie koronaviru. Na druhou stranu mnozí občané cítí více sympatií vůči předchozí, civilní, vládě a odmítají vládu stávající.

Armáda po převzetí moci vyhlásila roční stav nouze a slíbila, že po jeho skončení budou vyhlášeny nové, demokratické volby.

Zdroj: GlobalRiskInsights.com

Reakce mezinárodního prostředí

Jak se k situaci staví jiné země? Spojené království, Spojené státy americké, ale také Evropská unie stanovily ekonomické sankce proti Myanmaru. Spojené království zpřísnilo stávající sankce v září, kdy se zaměřilo na klíčové firmy, které podpořily armádu v zásazích proti protestujícím. Vzhledem ke stávající situaci, kdy se hroutí ekonomika a 3,4 milionů lidí žijí na úrovni chudoby, je otázkou, zda cesta ekonomických sankcí je správnou cestou. Je zde šance, že tyto sankce, které vedou k odchodu zahraničních investorů, a tedy i k hlubšímu propadu ekonomiky, budou vést k izolaci Myanmaru. Zároveň systém zdravotnictví je taktéž na hranici kolapsu. Mnoho zdravotníků odmítá kvůli armádě pracovat v sektoru zdravotnictví, mnoho lékařů bylo zatknuto, protože se účastnili protestů.

Generální tajemník OSN António Gutteres taktéž odsoudil vojenský převrat a zdůraznil, že tato akce zásadním způsobem zasáhla do demokratických reforem, které byly zahájeny vládou NLD.

Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), jehož je Myanmar členem, má jednu zásadu – nezasahovat do vnitřních záležitostí jednotlivých členských zemí. Tato zásada je ovšem viděna mezinárodním prostředím jako překážka v pomoci Myanmaru, která je bezpochyby potřeba. Pokud budou věci pokračovat ve stávajícím duchu, hrozí, že se Myanmar dostane do stavu izolace.

Členské země ASEAN se vyjádřily různě. Například Čína, která s Myanmarem sdílí nejdelší pozemní hranici, sdělila, že dění v zemi sleduje a doufá, že se vládě podaří situaci vyřešit v rámci ústavního uspořádání. Zároveň ministerstvo zahraničí Číny sdělilo, že je připravené Myanmaru pomoct. Svou pomoc ovšem blíže nespecifikovala.

Jaká bude Barma vypadat v budoucnu?

Je zřejmé, že je nutné situaci řešit, především kvůli stále sílící pandemii koronaviru v zemi. Momentálně je plně očkováno pouze 3,5 % obyvatel, což je velmi nízké číslo. Mnozí nemají přístup k lékařské péči. Mezinárodním prostředím není vojenská vláda uznávána za legitimní, což také brání vnějšímu světu v poskytnutí pomoci. Jak bude situace řešena je otázkou. Je zde samozřejmě možnost, že stav nouze v příštím roce skončí a dojde ke svobodným volbám, kde budou mít občané možnost svobodně si zvolit svou vládu. Ovšem jsou zde také jiné scénáře. Jedním z nich je možnost svržení stávající vlády zevnitř. Další možností je, že občané budou vyslyšeni a zasáhne jiná, vnější, země. Také může dojít k tomu, že nastane pokus o řešení situace v rámci ASEAN. Ať už nastane jakýkoliv scénář, panuje shoda na tom, že situace musí být řešena.

Zdroje:

https://www.theguardian.com/commentisfree/2021/may/14/myanmar-economy-democracy-dictatorship-economic-crisis

https://www.swp-berlin.org/en/publication/aung-san-suu-kyi-at-the-international-court-of-justice

https://www.bbc.com/news/world-asia-55902070

https://www.nytimes.com/article/myanmar-news-protests-coup.html

https://www.fmprc.gov.cn/mfa_eng/xwfw_665399/s2510_665401/t1858537.shtml

https://www.aljazeera.com/news/2021/9/3/britain-announces-new-myanmar

https://www.aljazeera.com/news/2021/9/13/myanmar-dissidents-face-fear-and-uncertainty-in-thailand

https://www.constituteproject.org/constitution/Myanmar_2008.pdf?lang=en

https://www.heritage.org/asia/commentary/aseans-response-myanmar-coup-failing

V minulosti bývala Sýrie spolu s Tureckem součástí Osmanské říše. Po jejím rozpadu se vztahy těchto dvou zemí stávaly velice napjatými. Turecko čelilo výzvě násilných aktivit Strany kurdských pracujících (PKK) a stupňujících se útoků vůči tureckému lidu. Sýrie využívala PKK jako prostředek k oslabování Turecka. Na konci 90. let vztahy eskalovaly a Ankara pohrozila Damašku vojenskou intervencí. Vztahy dvou sousedních zemí dále komplikovaly neochvějné nároky Sýrie na vody řek Eufrat a Tigris a rozdělení území Iráku mezi sunnitské a šíitské Araby a Kurdy.

Od doby hrozby intervence docházelo k postupnému zlepšování vztahů, v době před Arabským jarem byly dokonce označovány za modelové blízkovýchodní partnerství. Nicméně s nástupem Arabského jara se dlouhodobé institucionální struktury kompletně přeměnily uvnitř regionu i ve vztazích Turecka s okolními státy.

Strategie syrského prezidenta Bašára al-Asada hrubě potlačit protesty značně ovlivnila a určila úroveň zapojení Turecka. Turecká ZP byla v komplikované situaci, kdy musela řešit, jaký postoj zaujmout vůči svému, doposud blízkému, sousedovi. Nicméně intenzifikace událostí ho přinutila zaujmout jasnější postoj vůči aktérům zapojeným do střetů v Sýrii, konkrétně Asadova režimu na jedné straně a opozičním skupinám na straně druhé. Po Asadově násilné reakci na sunnitské protesty se vztahy prudce zhoršily a turecká vláda začala podporovat protivládní rebely. Na počátku konfliktu bylo Turecko považováno za aktéra s kritickým postojem, až za zprostředkovatele moci pro své vazby jak na USA, tak na Rusko. V té době premiér Erdoğan obvinil syrského prezidenta z toho, že hraje hlavní roli ve vývoji událostí a ze zhoršování bezpečnostní situace v celé Sýrii, a vyzval al-Asada, aby odstoupil. Nestalo se tak, a Turecká republika si nyní v situaci syrské občanské války hájí jisté zájmy. Ty mohou být charakterizovány následovně: podpora opozice, stabilizace jižní hranice a kurdská otázka.

• Podpora revolučních sil může být chápána jako pragmatický krok, jelikož lze předpokládat, že syrská občanská válka skončí pádem Asadovy vlády. Významné jsou snahy Ankary o zajištění vlivné pozice nejen ve vztahu k nové vládě Sýrie, ale i v celém regionu. Společně s EU a USA tvoří spojenecký Transatlantický trojúhelník. Turecko jako součást koalice (USA, Velká Británie, Saudská Arábie, Francie, Jordánsko) podporuje The Free Syrian Army (FSA). Tato pozice Turecko staví proti Rusku, které podporuje Asadův režim. Následující schéma ukazuje složitost vztahů mezi aktéry v syrské občanské válce.

• Tureckým zájmem je dále vyřešení uprchlické krize. Turecko zprvu přijímalo všechny syrské uprchlíky, nicméně nyní zemi dochází kapacita na poskytnutí azylu. Ankara ve stabilizaci hranice se Sýrií vyžaduje spolupráci západu. EU a Spojené státy však ve svém vyjádření uvedly pouze projevy znepokojení. Vzhledem k tomu, že v domácím prostředí vzrůstají protiuprchlické nálady, čelilo Turecko dvěma možnostem: buď zastavit postup syrského režimu nebo usnadnit odchod na západ těch, kteří zůstali uvězněni jako IDPsv severní Sýrii. Postup Turecka byl do značné míry rétorický – již nebrání úniku uprchlíků z Turecka do Evropské unie, ale ani se na něm aktivně nepodílí. Příliv uprchlíků z Turecka do EU značně zvyšuje napětí mezi dvěma členy NATO – Řeckem a Tureckem a přináší obavu, že by s sebou uprchlické vlny mohly nést teroristy.
• Posledním zájmem Ankary je vyřešení problematiky kurdské menšiny a boj proti ISIS. Kurdové obývají rozsáhlá území od jihu Turecka po severní Irák, kde také operuje regionální, mezinárodně neuznaná, kurdská vláda. Tyto skupiny si nárokují kontrolu klíčového prostoru podél turecké hranice, kde probíhá poměrně úspěšný boj syrských Kurdů proti ISIS. I když Turecko bylo ochotno s Islámským státem v Sýrii bojovat, je více znepokojeno zvýšenou mocí kurdských sil, zejména s podporou Spojených států YPG, kterou samo považuje za teroristickou organizaci. Oživení teroristických skupin v severní Sýrii a možnost volné koalice mezi kurdskými skupinami v Iráku, Íránu i v Turecku způsobují tureckým vládnoucím vrstvám vážné obavy. Erdoğanova pozornost je zaměřena především na Kurdy, nikoli na ISIS. Turecko bylo přesvědčeno, že jestliže bude bojovat s ISIS, bude to Washington považovat za laskavost. Nicméně USA jsou hlavními spojenci Kurdů.

Článek vypracovala Bc. Barbora Javůrková

Zdroje:

AHMAD, MOHAMED IDREESE. Turkey Is Forcing the West to Look at Idlib [online]. 4.3.2020 [cit. 2020-04-26]. Dostupné z: https://foreignpolicy.com/2020/03/04/turkey-west-european-union-idlib-syria-greece-border-refugees-erdogan/

GENEVA International Centre for Justice. Syrian Civil War [online]. Dostupné z: https://www.gicj.org/images/2016/pdfs/Final-Report-Syria_June-2017.pdf

Işıksal, H., & Göksel, O. (Eds.). (2017). Turkey’s relations with the middle east: Political encounters after the arab spring. Retrieved from https://ebookcentral.proquest.com

KASAPOGLU, Can. Turkey’s Military Policy in Syria: Implications for NATO. NATO Defense College, 2020. Dostupné z: www.jstor.org/stable/resrep23668. Accessed 26 Apr. 2020.

MILLER, Chris. A War of Priorities in Syria [online]. 3.12. 2015. Dostupné z: https://yaleglobal.yale.edu/content/war-priorities-syria

Relations between Turkey–Syria [online]. Dostupné z: http://www.mfa.gov.tr/relations-between-turkey%E2%80%93syria.en.mfa

The Syrian Conflict: Turkey and the syrian conflict [online]. 25.2. 2016. Dostupné z: http://internationalrelations.org/the-syrian-conflict/

Unal, Mustafa Cosar, and Mustafa Cosar Eunal. Counterterrorism in Turkey : Policy Choices and Policy Effects Toward the Kurdistan Workers‘ Party (PKK), Taylor & Francis Group, 2011. ProQuest Ebook Central, https://search-proquest-com.zdroje.vse.cz/legacydocview/EBC/958724?accountid=17203.

Zenonas Tziarras.“Turkey’s Syria Problem: A Talking Timeline of Events“ Turkish Policy Quarterly Vol. 11 Iss. 3 (2012). Dostupné z: http://works.bepress.com/zenonas_tziarras/28/