„I was taught to strive not because there were any guarantees of success but because the act of striving is in itself the only way to keep faith with life“
Madeleine Albrightová
Madeleine Albrightová, první žena na postu ministryně zahraničních věcí USA, která pomáhala řídit západní zahraniční politiku po skončení studené války. Česká a americká patriotka, která byla ve své době označena za nejvlivnější ženu planety. Pojďme si připomenout milníky jejího života a činy, kterými se již navždy zapsala do dějin mezinárodních vztahů.
Z Československa do Spojených států amerických
Madeleine Albrightová, rozená Marie Jana Korbelová, pocházela z Prahy, kde se narodila v roce 1937. Byla jedním ze tří dětí české židovské rodiny diplomata Josefa Korbela. Po vyhlášení protektorátu v roce 1939 se spolu s rodinou přestěhovala do Velké Británie. Po válce se nakrátko usadili v Praze, ale po komunistickém převratu v roce 1948 však byli nuceni požádat o politický azyl v USA. Zde vystudovala politologii, veřejné právo a státovědu. Její specializací byly vtahy mezi Východem a Západem. V roce 1959 si vzala novináře Josepha Albrighta, se kterým měla tři dcery – Katherine, Anne a Alice. Manželství, ale po třiadvaceti letech skončilo rozvodem.
Kariéra neústupné političky
Madeleine Albrightová nejprve pracovala na prezidentské kampani senátora Edmunda Muskieho v roce 1972, poté působila jako jeho poradkyně. V roce 1976 pracovala pro Zbigniewa Brzezinského, tehdejšího poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Jimmyho Cartera. Politička se poté zabývala činností neziskových organizací a také přednášela na Univerzitě Georgetown ve Washingtonu, DC.
Poté, co byl zvolen demokrat Bill Clinton americkým prezidentem v roce 1992, její kariéra zaznamenala další úspěch. Clinton ji v následujícím roce jmenoval velvyslankyní USA při OSN. Zde si vysloužila pověst tvrdé obhájkyně amerických zájmů, když prosazovala větší roli Spojených států v operacích OSN. Svého kariérního vrcholu dosáhla v lednu 1997, kdy byla Clintonem požádána, aby se stala první ženou v historii, co bude zastávat post ministryně zahraničních věcí USA.
Patrně nejvýznamnějším politickým krokem byla její snaha o ukončení násilí na Balkáně. Zasloužila se o to, že Clinton v roce 1999 zasáhl v Kosovu, aby zabránil genocidě tamních muslimů. Dále se Albrightové podařilo uvolnit vztahy s Vietnamem a Severní Koreou. Pokusila se také o nalezení řešení izraelsko-palestinského konfliktu, udržitelného míru mezi těmito stranami se jí však nikdy nepodařilo dosáhnout. Ostře se také vyjadřovala o válce v Iráku, kterou silně kritizovala.
Madeleine a její vřelé vztahy s Českou republikou
Madeleine se do své rodné země ráda vracela a mnohokrát Českou republiku navštívila. Zvláště pak panovalo přátelství mezi ní a prezidentem Václavem Havlem, kterému po sametové revoluci v roce 1989 dělala poradkyni. Převzala si od něj také v roce 1997 nejvyšší české státní vyznamenání – Řád Bílého lva. Svou podporu Česku také ukázala, když se zasadila o vstup Česka a dalších východoevropských zemí do NATO.
Brože jako nástroj diplomacie
Madeleine Albrightová byla také velmi známá svou rozsáhlou sbírkou broží, které často nosila. Brože si vybírala na různá jednání či setkání podle toho, jaký postoj zrovna chtěla vyjádřit a podle jejích záměrů. Ráda tím také vyjadřovala svůj smysl pro humor, který jí byl vlastní. Jednalo se tak o nepřímou komunikaci, která se do povědomí dostala jako „brožová“ nebo také „špendlíková“ diplomacie. O této své zálibě také napsala knihu, která nese název: Tajná řeč broží – Příběhy z mé šperkovnice.
Autor: Adéla Vašínová
Zdroje:
https://www.brainyquote.com/quotes/madeleine_albright_432621
https://edition.cnn.com/2022/03/23/politics/madeleine-albright-obituary/index.html
https://www.britannica.com/biography/Madeleine-Albright
https://www.albrightstonebridge.com/team/madeleine-k-albright
https://lu.usembassy.gov/news-03232022/
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2119401-madeleine-albrightova-razna-diplomatka-za-kterou-mluvily-i-jeji-broze
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3459120-zemrela-byvala-ministryne-zahranici-usa-madeleine-albrightova?fbclid=IwAR1ZVGH8OHzjiS0Yng5vMixS8kvjn5qbeDhexN5qA-1kKyW1SHVdV5fG954
Ve světle událostí na Ukrajině dochází k zvýšenému napětí jak v mezinárodním společenství, tak ve společnosti jako takové. Mnozí agresi Ruska vůči Ukrajině neberou na lehkou váhu, protože ví, jak tenká je hranice mezi mírem a válkou, která může vést k totálnímu zničení světa, jak ho známe. V historii jsme blízko světovému konfliktu, který by se dal nazvat 3. světovou válkou, měli několikrát blízko. Pojďme si připomenout, o jaké události šlo.
Válečný konflikt na Korejském poloostrově by se dal prvoplánově nazvat občanskou válkou, avšak střet dvou Korejí byl především střetem koalic zastupujících dva tehdejší světonázory – koalice komunistické (Severní Korea, Čína, Sovětský svaz) a koalice kapitalistické (Jižní Korea, Spojené státy, jednotky OSN). Podpora v rámci koalic se však výrazně lišila – oproti Spojeným státům, které na území Koreji vyslaly své jednotky, Severní Koreu Sovětský svaz podporoval především hmotně. I přes to, že nedošlo k přímému střetu vojsk Sovětského svazu a Spojených států, panovaly velké obavy, že tento konflikt přeroste území Koreji a povede k světové válce. Snad kvůli tomu, že tehdejší hlavou SSSR byl nepředvídatelný Stalin a také díky skutečnosti, že 2. světovou válku měli všichni v čerstvé paměti.
K dalšímu střetu Sovětského svazu se Spojenými státy došlo na počátku 60. let v železnou oponou rozděleném Berlíně. Tento konflikt by se dal nazvat vrcholem sporů o status poválečného Berlína. Sověti, vydrásáni masovým odlivem obyvatelstva z Východu na Západ, dali ultimátum o stažení spojeneckých vojsk ze Západního Berlína. Tomuto ultimátu předcházela stavba nechvalně známě Berlínské zdi, která ze dne na den rozdělila německou metropoli a definitivně tak vytyčila hranici mezi Východním a Západním Berlínem. Několik měsíců po postavení zdi se americký diplomat pokusil přejet do Východního Berlína. Na kontrolní stanici na Friedrichstaße (známé jako Checkpoint Charlie) byl však diplomat zastaven a východoněmeckou policií požádán o předložení dokladů. Toto bylo v rozporu s dohodou o volném pohybu Spojenců v obou částech Berlína. Vůz s diplomatem se tedy otočil a vrátil se o něco později, opět byl ale požádán o předložení dokladů. Američané jako reakci vyslali své tanky, načež Sověti reagovali posláním svých tanků. Na Checkpointu Charlie tak několik dní stály americké a sovětské tanky s ostrou municí jen několik metrů od sebe, přímý vojenský střet se zdál nevyhnutelný. Situace se naštěstí vyřešila dohodou mezi oběma stranami a k vyostření konfliktu tak nedošlo.
Podle některých odborníků jsme k 3. světové válce měli nejblíže v roce 1962, kdy došlo ke konfrontaci SSSR a USA ohledně uložení balistických raket na ostrově Kuba, který byl ve sféře vlivu Sovětského svazu a pouhých 140 km od americké Floridy. Rozhodnutí poslat sovětské rakety na Kubu bylo reakcí na přítomnost amerických raket v Itálii a Turecku a neúspěšnou invazi v zátoce Sviní. Bezprostřední blízkost sovětských hlavic vyděsila amerického prezidenta Kennedyho, který jako reakci zavedl blokádu Kuby, aby Sovětský svaz nemohl dopravit další rakety na území Kuby. Sověti blokádu respektovali a na hranici kontrolovaného území se jejich plavidla zastavila. Nejvyhrocenější situace nastala 27. října 1962, kdy sovětská ponorka, která se pohybovala v mezinárodních vodách byla zachycena americkými plavidly. Ti začali shazovat hlubinné pumy za účelem donucení ponorky k tomu, aby se vynořila. Jelikož posádka sovětské ponorky nebyla několik dní v kontaktu s ústředím, nevěděli, zda již nepropukla válka, a tak kapitán ponorky zavelel k vypuštění jaderné hlavice. Jaderné válce v tomto případě zabránil jeden člověk – Vasilij Archipov, který odmítl jadernou hlavici vypustit. Po této události následovala několikadenní intenzivní vyjednávání, která měla za výsledek stažení sovětských raket z Kuby a amerických raket z Turecka. S vědomím, jak těsně bylo světové válce zabráněno, se zástupci obou mocností dohodli o zřízení přímé telefonní linky mezi Moskvou a Washingtonem.
S technologickým vývojem se do případné jaderné války přidala proměnná v podobě počítačových systémů, které měly za úkol předvídat a včasně informovat o případném jaderném útoku. Dne 9. listopadu 1979 zahlásil počítač v Severoamerickém velitelství protivzdušné obrany (NORAD) jaderný útok ze strany Sovětského svazu. Údajně měly být vypuštěny stovky jaderných raket, které mířily na strategické cíle Spojených států. Nebyl ani pokus o využití telefonní linky mezi Moskvou a Washingtonem, do leteckého prostoru bylo rovnou vysláno několik letounů a americký poradce pro národní bezpečnosti Zbigniew Brzezinski se již chystal k přípravě protiútoku, když vyšlo najevo, že se jedná o planý poplach.
K podobnému omylu došlo i na sovětské straně, kdy v roce 1983 varovné systémy zahlásily jaderný útok ze strany Spojených států. Tehdejší strategií Sovětského svazu byl protiútok ve stylu „launch on warning“ – v případě ohrožení SSSR okamžitě vypustí jaderné hlavice na protivníka. Systém hlásil, že na Sovětský svaz míří jedna mezikontinentální balistická střela, což podplukovník Stanislav Petrov vyhodnotil jako pravděpodobný error. Předpokládal totiž, že v případě jaderného útoku USA by bylo vypuštěno mnohonásobně více raket, aby bylo zajištěno, že nebude možné, aby Sovětský svaz zahájil protiútok. Domněnka se mu potvrdila, když na sovětské území opravdu žádná raketa nedopadla.
Ještě donedávna bylo těžké si představit tíhu a nervozitu, která dopadne na svět v případě otevřené konfrontace jaderných mocností. Nyní, kdy pouze stovky kilometrů od našich státních hranic zuří válečný konflikt, si snad dokážeme uvědomit tenkou hranici mezi mírem a totálním zničením světa. Otázkou však zůstává, zda si to uvědomují i ti, kteří k zahájení světové destrukce mají kompetence a nástroje.
Autor: Karolína Nodesová
Zdroje:
https://www.britannica.com/event/Korean-War
https://www.archives.gov/publications/prologue/2011/fall/berlin
https://www.britannica.com/event/Berlin-crisis-of-1961
https://www.khanacademy.org/humanities/us-history/postwarera/1960s-america/a/the-cuban-missile-crisis
https://www.upi.com/Top_News/US/2019/11/08/False-alarm-1979-NORAD-scare-was-one-of-several-nuclear-close-calls/7491573181627/
https://web.archive.org/web/20110721000030/http://www.worldcitizens.org/petrov2.html
