Dva dlouholetí rivalové na Blízkém Východě si sedli ke společnému stolu. 10. března poradci pro národní bezpečnost Íránu a Saúdské Arábie souhlasili s obnovením diplomatických vztahů po sedmiletém přerušení. Írán znovu otevírá velvyslanectví v Saúdské Arábii. Nelze opomenout místo konání – žádné regionální hlavní město, ale Peking. Mezi oběma zeměmi seděl Wang Yi, nejvyšší diplomat Číny, země, která dosud nehrála žádnou významnou roli v chaotické diplomacii na Blízkém východě.
DLOUHOLETÁ RIVALITA
Diplomatické vztahy šíitský Írán a sunnitská Saúdská Arábie přerušily v lednu 2016, když íránští demonstranti vypálili saúdské velvyslanectví v Teheránu a napadli saúdský konzulát v Mašhadu v reakci na popravu vlivného šíitského klerika v Saúdské Arábii. Od té chvíle se vztahy jenom více zhoršovaly. V roce 2019 zasáhly íránské drony ropná zařízení v Saúdské Arábii a nakrátko vyřadily z provozu 6 % světové produkce ropy. Je třeba zmínit, že kontext zhoršení vztahů se formoval už v předešlých letech, například v důsledku saúdské intervence v Jemenu, kde Írán dlouhodobě podporuje šíitské rebely Húsiů.
ČÍNSKÁ ROLE NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ
Role Čínské lidové republiky je zajímavější. Zdá se, že tato země, která dlouho zastávala merkantilistický pohled na Blízký východ, se nyní pouští do prosazování své politiky. Čína usiluje o zaplnění volného mezinárodněpolitického prostoru na Blízkém východě, který vznikl po změnách zahraničněpolitické strategie USA vůči Blízkému východu, a to jak během Trumpovy, tak i Bidenovy administrativy. Nyní se postavila do role mediátora. Jak Írán, tak Saudská Arábie strávily roky mluvením o usmíření. K diskusím zprostředkovaným Čínou se zástupci Íránu a Saúdské Arábie sešli 6. března 2023 v Pekingu. Dohoda přináší znovuotevření velvyslanectví a konzulátů v jedné i druhé zemi a napravení jejich vztahu.
REALIZACE
Jak bylo dohodnuto, v úterý 6. června byla otevřena íránská ambasáda v Rijádu. 18. června se také Ministr zahraničí Saúdské Arábie Fajsal bin Farhán v Teheránu sešel se svým íránským protějškem Hosejnem Amírabdolláhjánem a prezidentem Ebráhímem Raísím. Obě země tak učinily další krok k obnově diplomatických vztahů. Šéf saúdskoarabské diplomacie a íránský prezident diskutovali o způsobech posílení bilaterálních vztahů v různých sférách.
PŘÍNOSY PRO ZÚČASTNĚNÉ
Každá ze zúčastněných stran může z této dohody více či méně profitovat.
Čína si může nárokovat diplomatické vítězství, protože se stala největším obchodním partnerem Blízkého východu a zároveň největším světovým odběratelem ropy. Číňané nejenže získali silnější spojence v Saúdské Arábii a Íránu, ale dokázali v jejich očích podkopat Washington.
Co se týče Saudské Arábie, pro ni dohoda představuje odvážnější strategický posun. Již více než sedmdesát let je vnímána jako blízký spojenec Spojených států. Mnozí ve Washingtonu to proto považovali za téměř zradu, když Rijád oznámil, že Čína dohodu zprostředkovala. Fakt, že se Rijád rozhodl spolupracovat s Teheránem může ukazovat na nedostatek podpory, kterou Saúdská Arábie dostává od Bidenovy administrativy a demokratů v Kongresu. Může to také představovat přínos pro republikány, kteří naznačují, že blízkovýchodní politika prezidenta Joea Bidena selhává. Prioritou Saúdské Arábie je vymanit se z války v Jemenu. Saúdové dychtí po uzavření dohody s Húsíy, která by skupině ponechala moc výměnou za jejich souhlas s ukončením přeshraničních raketových a dronových útoků. Saúdsko-íránská dohoda tedy může předznamenávat samostatnou dohodu v Jemenu. Tím neskončí konflikt, který byl občanskou válkou, než zasáhla koalice vedená Saúdskou Arábií. Nabídlo by to alespoň nový směr řešení. Saúdská Arábie již utratila miliony dolarů na obranu svého území a toto uspořádání by přineslo trvalé řešení.
A jaký přínos má dohoda pro Írán? Íránský přísně konzervativní režim může vypadat jako více přístupný otevřené diplomacii. Írán může dohodu vnímat jako tichou podporu své současné jaderné politiky. Součástí dohody by mělo být zmírnění zpravodajství satelitního kanálu „Iran International“, který začal vysílat v roce 2017 v Anglii a má být údajně financován Saúdskou Arábií. Hlavním tématem tohoto vysílání je kritika iránského režimu.
BUDOUCNOST DOHODY
Dohoda jistě zmírnila polarizaci na Blízkém východě a současně vyvolala optimismus, že obnovení styků povede k větší stabilitě a bezpečí v regionu. Dohoda však neukončí válku, kterou obě země podporují v Jemenu v zastoupení jednotlivých soupeřících stran. Nelze očekávat, že tato dohoda upevní Čínu jako novou velmoc regionu. Další otevřenou otázkou je, zda bude dohoda realizována v plném rozsahu a zda Peking hodlá činit jednotlivé strany odpovědnými. Rizika nedodržení jsou vysoká vzhledem k nedostatku důvěry mezi Rijádem a Teheránem. Tato rizika také zhoršují pokračující protesty v Íránu. Saúdové se budou stále obávat íránského jaderného programu a programu balistických raket a jeho stoupenců v arabských státech.
Dohoda však může oteplit vzájemné vztahy a ukončit studenou válku, která hrozí přerůst v mezinárodní konflikt.
AUTOR: LUCIE KLAUSOVÁ
ZDROJE:
https://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/what-does-saudi-iran-deal-mean-middle-east
https://carnegieendowment.org/2023/03/30/riyadh-s-motivations-behind-saudi-iran-deal-pub-89421
https://thecradle.co/article-view/22445/exclusive-the-hidden-security-clauses-of-the-iran-saudi-deal
https://foreignpolicy.com/2023/04/06/iran-saudi-arabia-deal-agreement-china-meeting-beijing/
OBRÁZKY:
Zdroj: cnbc
Zdroj: TheFrontierPost
O výsledku tureckých prezidentských voleb rozhodne druhé kolo. Současný prezident Recep Tayyip Erdoğan (69) bude čelit nejtěžší zkoušce své dlouhé politické kariéry. Po sečtení všech hlasovacích lístků v neděli 14. května nezískal Erdoğan, ani jeho hlavní rival Kemal Kılıçdaroğlu (74) více než 50 % hlasů potřebných k přímému vítězství. Voliči se tedy vrátí k volebním urnám, a to přesně dva týdny po prvním kole. Prezidentské volby rozhodnou nejen o budoucí hlavě státu, ale také o tom, zda se Turecko vrátí na demokratičtější cestu.
Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) je u moci od listopadu 2002. Nová generace téměř pěti milionů prvovoličů tedy ani nepamatuje jiného vůdce. Zpočátku byl Erdoğan premiérem, poté se v roce 2014 stal prezidentem a v reakci na neúspěšný puč z roku 2016 dramaticky posílil své pravomoci. Dnes ho stále více Turků viní z prudce rostoucí inflace, protože neortodoxně odmítá zvyšovat úrokové sazby. Její míra se v Turecku oficiálně pohybuje těsně nad 50 %, ale podle odborníků je ve skutečnosti vyšší než 100 %. Po katastrofálních zemětřesení v Turecku 6. února byli Erdoğan i jeho vládnoucí strana masivně kritizováni za špatné zvládnutí pátracích a záchranných akcí, ale také za to, že v předchozích letech nepřizpůsobili stavební postupy souvisejícím rizikům. V jedenácti provinciích postižených zemětřesením zůstaly miliony Turků bez domova.
Erdoğan v letošních volbách čelí své dosud nejsilnější výzvě v podobě Kemala Kılıçdaroğlu, bývalého účetního s pověstí čistého politika a zastánce sekulárních hodnot. Kılıçdaroğlu má za sebou jako předseda hlavní opoziční Republikánské lidové strany (CHP) řadu volebních porážek. Tentokrát by to však mohlo být jiné, protože bojuje jako jednotný kandidát šesti opozičních stran. Hlasy bude sbírat od voličů vlastní levicové strany, nacionalistické strany Good Party a čtyř dalších menších uskupení.
Do boje o prezidentský úřad se původně zapojili čtyři kandidáti. Tři dny před hlasováním však odstoupil bývalý Kılıçdaroğluův stranický kolega Muharrem İnce. Jako důvod uvedl tzv. deepfake videa spojovaná s jeho osobou, která se v poslední době objevovala na sociálních sítích. Osmapadesátiletý İnce kandidoval na prezidenta za Republikánskou lidovou stranu i v roce 2018. Po dvou letech stranu opustil kvůli neshodám s Kılıçdaroğluem. Odstoupení ze současných voleb pravděpodobně šance bývalého kolegy zvýšilo, přestože jeho hodnocení v průzkumech veřejného mínění bylo nízké. Posledním dosud nezmíněným kandidátem na prezidenta byl ultranacionalista Sinan Ogan. Jeho šance na úspěch se však už od začátku jevilz jako velmi malé. Se svými 5 % z prvního kola dál neprošel.
V případě výhry ve druhém kole voleb plánuje Kılıçdaroğlu obnovit turecký parlamentní systém a reformovat prezidentský úřad, zrušit právo hlavy státu vetovat zákony, omezit vazby této funkce na politické strany a zavést volitelnost každých sedm let. Šestice současných opozičních stran chce nastartovat dlouhotrvající snahu Turecka o vstup do Evropské unie a obnovit „vzájemnou důvěru“ s USA po letech roztržky za Erdoganovy vlády. Zavázaly se, že do dvou let sníží inflaci pod 10 % a pošlou syrské uprchlíky dobrovolně domů. Turecko jich v současné době hostí přibližně 3,6 milionů.
Volby mají význam nejen v rámci země, ale i v celosvětovém měřítku. Během Erdoganovy vlády Turecko ukázalo svou vojenskou sílu v různých zahraničních regionech, zapojilo se do vojenských operací v Sýrii, vedlo ofenzivu proti kurdským ozbrojencům v Iráku a poskytlo vojenskou pomoc Libyi a Ázerbájdžánu. Kromě toho Turecko zažilo diplomatické konflikty se Saúdskou Arábií, Egyptem, Spojenými arabskými emiráty a Izraelem. Vznikly spory o námořní hranice ve východním Středomoří s Řeckem a Kyprem a země čelila sankcím ze strany amerického zbrojního průmyslu poté, co získala ruskou protivzdušnou obranu. Erdoganův blízký vztah s ruským prezidentem Vladimirem Putinem rovněž vyvolal pochybnosti o závazcích Turecka vůči ostatním členům NATO. Nedávné váhání Ankary o podpoře žádosti Švédska a Finska o členství tyto obavy jen posílilo. Turecko ale sehrálo roli i při zprostředkování dohody o vývozu ukrajinské pšenice, čímž zdůraznilo svůj potenciální příspěvek k ukončení války. Evropská unie by Erdoganovu porážku považovala za strategicky výhodnou. Přestože politicky náročnou, protože by mohla potenciálně oživit tureckou snahu o vstup do EU.
AUTOR: dh
ZDROJE:
https://www.cbc.ca/news/world/turkey-election-second-round-erdogan-kilicdaroglu-1.6843579
https://www.reuters.com/world/middle-east/turkey-votes-pivotal-elections-that-could-end-erdogans-20-year-rule-2023-05-13/
https://www.bbc.com/news/world-europe-65593504
https://www.bbc.com/news/world-europe-65239092
https://www.cbsnews.com/news/turkey-election-2023-erdogan-kilicdaroglu-what-to-know/
https://www.npr.org/2023/05/16/1176371637/turkey-election-erdogan-us-nato
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/v-turecku-zacaly-prezidentske-a-parlamentni-volby/2364950
https://denikn.cz/minuta/1146270/
https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/turecke-volby/3586150-v-tureckych-volbach-vede-podle-statnich-medii-erdogan-opozice-tvrdi
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/turecko-volby-prezident_2305151456_cen
Od posledních parlamentních voleb z konce února 2020 bude mít Slovensko už třetí vládu. Jeho prezidentka Zuzana Čaputová v neděli 7. května uvedla, že začátkem příštího týdne jmenuje vládu odborníků. Podle dostupných zdrojů ji povede dosavadní viceguvernér Slovenské centrální banky Ľudovít Ódor, který do funkce nastoupí po dosluhujícím premiérovi Eduardu Hegerovi.
(Na fotce prezidentka SR Zuzana Čaputová a premiér SR v demisi Eduard Heger během odvolaní vlády)
V prosinci minulého roku vyvrcholila na Slovensku vládní krize a tamní opozice podala návrh na vyjádření nedůvěry vládě Eduarda Hegera. Návrh iniciovala strana Svoboda a solidarita (SaS), která tvrdila, že menšinová trojkoalice vládla chaoticky a nezvládala řešit současné krize. Hegerova vláda postupem času ztrácela důvěru veřejnosti, až nakonec přišla i o podporu jedné ze čtyř koaličních stran. Hlasování o nedůvěře provázely průtahy a dramatické události. Největší pozornost médií a veřejnosti si získalo Matovičovo podání osobní demise, které si na poslední chvíli rozmyslel a podepsaný dokument vytrhl z rukou vedoucího kanceláře prezidenta Slovenské republiky Metoda Špačka. Ke svržení kabinetu potřebovala opozice 76 hlasů ze 150. Zpočátku se zdálo, že Hegerovu vládu zachrání nezařazení poslanci, kteří ji však potopili, a to s nečekanou pomocí členů parlamentu z koaličních řad. Po dvoudenním odkladu nakonec těsného hlasování slovenská vláda padla. Nedůvěru jí vyslovilo 78 ze 102 přítomných poslanců. Po více než dvou letech tedy skončila vláda, která původně nastoupila jako protikorupční po dlouhé éře strany Směr-SD.
V tu chvíli se Slovensko dostalo do očekávání předčasných voleb, po kterých předsedové opozičních stran Hlasu-SD Peter Pellegrini a Směru-SD Robert Fico dlouhodobě volali. Po jejich neúspěšných návrzích, aby nové volby byly už v květnu nebo v červnu, parlament 31. ledna rozhodlo o termínu 30. září. Poslanci tak splnili ultimátum prezidentky Čaputové, která požadovala stanovení data do konce ledna. Jinak by jmenovala úřednickou vládu.
Hegerův kabinet tedy v úřadu zůstal, aby zemi k předčasným volbám dovedl. Jako vláda v demisi však měl omezené pravomoci týkající se zásadních otázek vnitřní, zahraniční, sociální a hospodářské politiky a některá jeho rozhodnutí musela předem schválit hlava státu.
V neděli ale došlo k pádu i této problémové vlády v demisi, a to po odstoupení premiéra Hegera. Ten se rozhodl své funkce vzdát po rezignacích ministrů zemědělství a zahraničí Samuela Vlčana a Rastislava Káčera. Pro Hegera totiž nastal problém nemožnosti jmenovat nové členy vlády a možnosti pouze pověřit spravováním uvolněného ministerstva stávající členy kabinetu. Premiér proto už osobně zastával funkce ministra financí či zdravotnictví a hrozilo, že vládě brzy “dojdou“ ministři.
Odstupující premiér Heger uvedl, že na schůzce s Čaputovou představil určitá východiska nově nastalé situace. Žádné z nich ale prezidentka neakceptovala a přišla s možností, o které se na Slovensku spekuluje už delší dobu – jmenování úřednické vlády. Podle jejích slov je půl roku dost dlouhá doba na to, aby vláda odborníků mohla stabilizovat Slovensko a přivést ho k předčasným volbám. V čele nově jmenované vlády stane nynější viceguvernér Slovenské centrální banky (NBS) Ľudovít Ódor. Jména dalších členů úřednického kabinetu Čaputová neoznámila. Řekla pouze, že jimi budou lidé, kteří se nebudou ucházet o přízeň voličů v nejbližších parlamentních volbách.
Ódorův kabinet musí do třiceti dnů od svého jmenování předstoupit před parlament s programovým prohlášením a požádat o vyslovení důvěry. Pokud ji nezíská, prezidentka v souladu s ústavou vládu odvolá a pověří ji výkonem pravomocí až do jmenování nového kabinetu.
AUTOR: dh
ZDROJE:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-stredni-evropa-slovenska-vlada-padla-zemi-nejspis-cekaji-volby-221460
https://www.denik.cz/staty-eu/slovensko-zuzana-caputova-eduard-heger-20230201.html
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/slovenska-prezidentka-jmenuje-urednickou-vladu-povede-ji-ekonom-odor/2362011
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-slovensko-zrejme-miri-k-urednicke-vlade-premier-dal-funkci-k-dispozici-230563
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3584384-slovensky-premier-dal-svou-funkci-k-dispozici
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/slovensko-caputova-vlada-heger_2305071704_pj
