Je čas státních závěrečných zkoušek a v oboru bezpečnosti a bezpečnostní politiky se otázky mimo jiné týkají Organizace spojených národů.
Často zaznívá pochybnost o efektivitě OSN. Někteří studenti uvádějí jako problém rozšíření počtu členů světové organizace z původních 51států na dnešní počet 193. Nemyslím si, že politicky jde o výraznou změnu k horšímu. Co se odehrálo? Za bývalé kolonie při zrodu OSN rozhodovaly koloniální mocnosti a po rozpadu koloniálního systému již evropské země nemluví za státy Afriky a Asie, ale nově vzniklé státy jednají svým jménem. Vlastně bychom takový vývoj měli vítat.
Problém existuje a spočívá v tom, že způsob vládnutí v mnoha státech Afriky nebo Asie není podle evropského modelu vládnutí a že se některé mocnosti, jako například Čína nebo Rusko, snaží úspěšně uplatňovat svůj přímý vliv na řadu států, které se osvobodily z koloniálního panství. Evropa usiluje o demokratizaci bývalých kolonií, Rusko a Čína nepoučují. To mnoha autoritativním vládcům vyhovuje.
Za změnu politiky bývalých kolonií není odpovědno Valné shromáždění OSN, je toliko obrazem světa, jaký skutečně je. Buďme rádi, kde jinde se dozvíme, jak uvažují země Afriky a Asie.
Dále studenti zmiňují potřebu reformy Rady bezpečnosti OSN (dále jen RB OSN). Vadí jim zejména, že mezi stálými členy RB OSN je Rusko i po napadení Ukrajiny. Chtěli by, aby Ruská federace byla v pozici stálého člena RB OSN nahrazena jiným státem. K tomu je třeba dodat, že i ostatní stálí členové RB OSN mají „máslo na hlavě“. I oni minulosti zahájili válku nebo se do ní aktivně zapojili na straně útočníka.
Stálých členů RB OSN je pět států (USA, Ruská federace, Čína, Velká Británie a Francie), které vyhrály v druhé světové válce. Složení RB OSN je proto „nespravedlivé“, protože odpovídá poměrům sil v roce 1946. Mezi stálými členy tedy není žádný stát z Afriky nebo z Austrálie a Oceánie, celý americký kontinent je zastoupen jen jednou zemí.
Jak nově a spravedlivěji uspořádat složení RB OSN? Kdybychom měli hledat nové uspořádání, museli bychom vzít do úvahy nějaké obecně zdůvodnitelné kritérium, například počet obyvatel, nebo velikost HDP, vlastnictví jaderných zbraní či regionální zastoupení. Pojďme uvažovat o možném výsledku. Podle počtu obyvatel by z evropských států mělo šanci být stálým členem RB OSN Turecko až na 18. a Německo na 19. místě. Velká Británie a Francie by se do první dvacítky nedostaly. Podle velikosti HPD by dosavadní stálé členy za Evropu předběhly Německo, Indie a Japonsko. Kdyby bylo rozhodující držení jaderných zbraní, pak by mezi stálé členy měly patřit Indie, Pákistán, Izrael a Severní Korea. Kdyby hrála roli velikost kontinentů, pak by ze sedmi kontinentů byla Evropa až na šestém místě. Kdyby mělo hrát roli náboženství, pak je zřejmé, že více než miliarda muslimů nemá „svůj“ stát mezi stálými členy.
Ať se podíváme na možnost nového uspořádání z jakéhokoliv úhlu pohledu, musíme dojít k závěru, že každé řešení by bylo na účet Evropy, na náš účet. OSN vzniklo v době vrcholu moci evropských států a tehdejší síla Evropy je pryč. A možná, že není, pokud vezmeme v úvahu výdaje na obranu, pak Evropa sílí. Německo je na místě 4., Velká Británie na 6. místě a Francie si drží 9. pozici. Je třeba připomenout, že Rusko je na třetím místě a Saudská Arábie na místě 7. Proto bychom my, Evropané, měli silně lobovat za zachování všech institucí OSN tak, jak jsou.
Můžeme položit otázku, jakou legitimitu má názor některých z pěti států, aby se jím řídila celá planeta. Odpověď nevyřeší otázku legitimity, proč třeba Indie se řídit názorem Francie. I tak ale z nespravedlivého uspořádání mají prospěch všichni. RB OSN je s to se dohodnout, a navíc rychle, obojí nelze tvrdit o celém valném shromáždění.
Proto bychom my, Evropané, měli silně lobovat za zachování všech institucí OSN tak, jak jsou.
Cyril Svoboda
