Mrav jako dohodnuté pravidlo. Určuje naše chování. Jednáme jako ti „správní“ ostatní. Splňujeme očekávání, která jsou na nás kladena, abychom udělali dobrý dojem.
Chceme být stále „in“, nechceme být „out.“ Pravidlo platí teritoriálně i historicky: „Tady a teď.“ Co platilo včera nemusí platit dnes. Proto platí pravidlo jiný kraj – jiný mrav.
Nejde jen o oblékání, způsob komunikace, pravidla stolování a podobně, ale přizpůsobujeme se názorově, opakujeme – lépe řečeno papouškujeme – to co se říká, myslíme si, co bychom si měli myslet.
Pravidlo ovládané principem „tady a teď“ lze prokázat komunikací moderními prostředky, na sociálních sítích. Působení principu „tady a teď“ se umocňuje využíváním umělé inteligence. Člověk již ani neví čemu má věřit.
K tomu mohu parafrázovat údajnou myšlenku Gilbert Keith myšlenku Gilbert „Když lidé přestanou věřit v Boha, nezačnou věřit v nic. Začnou věřit čemukoli.“
Prostor „tady a teď“ je záměrně obestaven jakýmisi „dogmaty“, pravdami, o kterých se nedoporučuje pochybovat. To je účinná hradba, protože brání argumentaci, se kterou si většina neví rady. A tak je riskantní, než mají nahlížet jinak, než mají chápat v prostoru „tady a teď“.
Tak se většina točí v kruhu. Nejprve si to všichni „tady a teď“ užívají. Kolotoč stále točí, až těm na až těm hlava. Všem bude zle. Někteří se i pozvracejí. Všichni budou potřebovat pro svou záchranu někoho, kdo kolotoč zastaví, aby sice jako mátohy se postavili na pevnou zem.
Proto jsou ve společnosti tak důležití ti, kteří na se na kolotoč svobodně vědomě nikdy neposadí. jej chtějí, protože jej chtějí roztáčet a druzí jsou s to jej zastavit.
A ty jde. Ti jdou vlastní cestou. Jít vlastní cestou není právem, a již vůbec povinnost, být za každou cenu odlišný ani projevem individuální autonomie v dnešním pojetí. Znamená to povinnost usilovat o poznání pravdy a dobra, i když takové úsilí vede ke konfliktu se společností, osamělosti nebo ztrátě společenského postavení.
Tuto myšlenku Platón uvádí ve vám známé alegorii jeskyně v VII. knize Ústavy. Lidé připoutaní v jeskyni považují stíny za skutečnost, zatímco jedinec, který se odváží vystoupit ven, poznává pravdu. Po návratu mezi ostatní však naráží na odpor, nepochopení a nepřátelství. Platón tím ukazuje, že poznání pravdy může vést k sociální izolaci a odmítnutí společností. Přesto společnost osoby tohoto typu potřebuje.
Proto moje rada na závěr. Věnujme se těm, kdo na kolotoči nejsou. Odvraťme se od těch, kdo ho roztáčejí a nekamenujme ty, kdo jsou s to jej zastavit..
Cyril Svoboda
