V letošním roce vydal Mezinárodní panel pro změnu klimatu (IPCC) další report vyhodnocující současnou situaci s klimatickou krizí. Zjištění, ke kterým vědci v IPCC došli bohužel nejsou pozitivní a charakterizují bod ve kterém se nacházíme jako „teď nebo nikdy“. K zabránění zvýšení globální teploty o více než 1.5 stupně Celsia máme totiž podle IPCC jen 3 roky.
V roce 2015 se členské státy OSN zavázaly k plnění závazků plynoucích z Pařížské dohody. Hlavním cílem této dohody je zabránění tomu, aby v důsledku globální změny klimatu nedošlo k nenávratnému poškození ekosystémů, které by způsobilo, že by se na Zemi nedalo pohodlně žít. V současnosti Pařížskou dohodu podepsalo a ratifikovalo 190 členských států. Spojené státy nechvalně známě od Pařížské dohody odstoupily a posléze se opět připojily. Pro odstoupení se rozhodla Trumpova administrativa z finančních důvodů. „Tahle dohoda se méně týká klimatu a více toho, jak získávají ostatní země finanční výhody na úkor Spojených států,“ prohlásil Donald Trump. V rámci Pařížské dohody se totiž rozvinuté země zavázaly od roku 2020 poskytovat 100 miliard dolarů ročně na pomoc rozvojovým zemím, aby, například, mohly rychle a pohodlně přecházet na obnovitelné zdroje. Tomuto slibu vyspělé země však v období po smluveném roce ani jednou nedostály.
Ukazuje se navíc, že argument Donalda Trumpa nebyl validní – Spojené státy finančně přispívaly úplně nejméně. Přitom podle zprávy od World Resources Institute by (vzhledem k velikosti jejich ekonomiky) příspěvky Spojených států měly tvořit až polovinu dohodnuté částky 100 miliard dolarů.
V roce 2022 vydal IPCC v pořadí šestý report hodnotící současný vývoj změny klimatu. Zjištění jsou více než neuspokojivá. Dle hodnocení IPCC by státy měly okamžitě výrazně omezit užívání fosilních paliv a urychleně přejít na jiné formy paliv, zkrátka provést takové kroky, které by hned ulevily globálním ekosystémům. Výsledkem další nečinnosti by dle zprávy mělo být zvýšení teploty o 1.5 stupně Celsia, které by vedlo k dosud nevídaným teplotním extrémům, nedostatkům vody a vyhynutí mnoha druhů rostlin a živočichů. „To není fikce ani nadsázka. To, co nám věda říká, bude výsledkem naší současné energetické politiky. Jsme na cestě ke globálnímu oteplování více než dvojnásobku limitu 1,5 stupně,“ uvedl Generální tajemník OSN António Guterres.
Od doby, kdy se Pařížská dohoda přijala navíc neustále dochází k zvyšování emisí, a to i přes to, že za Mezinárodním panelem pro změnu klimatu stojí stovky renomovaných odborníků a vědců, kteří soustavně varují o důsledcích tohoto zvyšování emisí. „Jsme na rozcestí. Rozhodnutí, která uděláme nyní nám mohou zajistit snesitelnou budoucnost,“ říká předseda IPCC Hoesung Lee.
V České republice již nyní vnímáme dopady změny klimatu, a to na několika rovinách. Změna podmínek pro zemědělství může razantně ovlivnit konkurenceschopnost českých zemědělců. Očekává se totiž, že v důsledku klimatických změn dojde ke snížení srážek v letním období, a naopak k nárůstu srážek v zimním období. Dále se předpokládá, že dojde ke zvýšení extrémních jevů a nárůstu škůdců. Tento jev jsme mohli sledovat již v posledních letech, kdy jsme v českých lesích viděli markantní nárůst kůrovce. Kvůli nedostatku vláhy se navíc kůrovec mohl neřízeně šířit a pokud i v následujících letech budou podobná rekordní sucha, může to mít fatální dopady na český lesní ekosystém. Tato kombinace sucha a vysokých teplot již nyní způsobuje odumírání lesních porostů a ovlivňuje druhovou skladbu lesa.
Česká republika proti dopadům změny klimatu bojuje několika způsoby. Jedná se například o strategie zpracované Ministerstvem životního prostředí, či závěry mezirezortní komise Voda-Sucho. Jako členský stát Evropské unie jsme také zapojeni do Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu. Ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí například umožňuje čerpání prostředků z Modernizačního fondu, který vznikl za účelem podpory přechodu z fosilních paliv na bezemisní zdroje energie. Na druhou stranu však Státní energetická koncepce předpokládá přednostní využití všech tuzemských energetických zdrojů, zůstává tedy otázkou nakolik se i samotné České republice podaří rychle zareagovat na trendy upouštění od fosilních paliv. Střední Evropa je, společně s jižní Evropou, centrální Amerikou, či jižní Afrikou, v riziku, že se v důsledku klimatických změn stane obětí dlouhotrvajícího a intenzivního sucha. Je tedy více než jasné, že nás v případě nečinnosti mohou čekat nepříjemné zítřky a je teď nejen na nás, ale i na celém mezinárodním společenství, abychom možné katastrofě zabránili.
Autorka: Karolína Nodesová
Zdroje:
https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg2/
https://www.mzp.cz/cz/ochrana_klimatu_energetika
https://www.nature.com/articles/d41586-021-02846-3
https://news.un.org/en/story/2022/04/1115452
