Dnešního dne před 83 lety jsme pod nátlakem přijali Mnichovský diktát. Čtyři evropské mocnosti (Německo, Francie, Velká Británie, Itálie) se dohodly na postoupení pohraničí ČSR Německu, výměnou za což si dále nemělo nárokovat zbylá území. Avšak v dalším roce, mezi 14. a 16. březnem 1939, Německo nelegálně obsadilo a následně anektovalo zbylá území Čech, Moravy a Slezska. Vznikl tak Protektorát Čechy a Morava.
Záměrem Německa během druhé světové války byla okupace nejen Československa, ale i svých spojeneckých zemí– krycí název Margarethe nesou plány na obsazení Maďarska a Rumunska. Tyto dvě země totiž na rozdíl od ČSR stály, až do r. 1944, po boku Paktu tří (tedy zemí Osy Berlín-Řím-Tokio).
Členové Osy (zejména Itálie, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko) se v druhé polovině války snažili dostat ze spojení s Německem a postupně nezávisle uzavírat příměří. To se ukázalo u podpisu příměří v Cassibile, které se Spojenci dne 8.9.1943 uzavřela Itálie. Administrativa maďarského premiéra Kállaye začala podnikat podobné kroky, ale nebylo možné zabránit informovanosti německých tajných služeb. Německo pojalo podezření, že by Maďarsko i Rumunsko mohlo Itálii následovat a začalo tamní politické situace sledovat.
Na podzim roku 1943 byl ministrem zahraničních věcí J. Ribbentropem do Budapešti vyslán funkcionář SS Veesenmayer, aby prověřil aktuální politickou situaci. Veesenmayer prohlásil, že primárním viníkem snahy o kapitulaci jsou maďarští Židé. Následně německé ministerstvo zahraničí rozhodlo o budoucí vojenské akci Margarethe I. Veesenmayerovým úkolem bylo přijít na nejlepší způsob jejího uskutečnění.
V září 1943 začaly přípravy operace. Veesenmayer jako nejvhodnější způsob určil pozvání regenta Maďarska M. Horthyho na jednání s Hitlerem do rakouského Klessheimu. Úmyslem bylo přesvědčení Horthyho o dosazení takového premiéra, který bude plně oddaný Německu – namísto Kállayiho, který po vzoru Itálie vyjednával podmínky příměří se Spojenci.
Ke konci února 1944 vydal Hitler rozkazy k vypracování konečné varianty Margarethe I s důležitostí následujících bodů:
Dne 15. března 1944 Hitler opravdu pozval Horthyho na zámek Klessheim k negociaci. V průběhu jednání se německé síly přemístily na maďarskou půdu a poté se zmocnily nejdůležitějších hospodářských a průmyslových center Maďarska. Pozvánka cílila pouze na odlákání maďarského regenta ze země, a tedy ponechání místní armády bez rozkazů. Jednání trvala do 18. března, kdy se Horthy vracel zpět vlakem a v Budapešti už čekali němečtí vojáci. Horthymu byla dána podmínka – Maďarsko zůstane suverénním státem pouze pokud Kállay odstoupí a na jeho místo bude dosazen proněmecký představitel.
Německá invaze do Budapešti. Zdroj: https://kafkadesk.org/2021/03/19/on-this-day-in-1944-nazi-germany-invaded-hungary/
Aby Horthy německému požadavku vyhověl, jmenoval Döme Sztójayho, pronacistického bývalého velvyslance v Berlíně, premiérem. Mezitím bylo na popud vedoucího Říšského hlavního bezpečnostního úřadu zatčeno asi 3000 lidí, které německé bezpečnostní orgány považovaly za nepřátelské.
Samotná okupace byla překvapivá, rychlá, a tedy i bez krveprolití. Nicméně v jejím důsledku bylo 550 000 Židů z válečného Maďarska(s nově připojenými územími z Československa, Rumunska a Jugoslávie) transportováno do koncentračních táborů. Transport byl organizován Adolfem Eichmannem za spolupráce maďarských úřadů.
Operace Margarethe II je název pro plánovanou invazi do Rumunska v první řadě kvůli podezření krále Michaela I. z jednání o příměří se Spojenci, ale také kvůli strategické důležitosti rumunských ropných polí pro válečné Německo. Král Michael si předvolal stávajícího premiéra generála Iona Antonescu a nařídil mu dojednání příměří. Ten odmítl a byl zatčen. Král poté provedl úspěšný státní převrat a 23.srpna 1944 vyhlásil loajalitu Spojencům a budoucí přijetí podpis příměří. Následně se Rumunsko připojilo na stranu SSSR a vyhlásilo Německu válku.
Plán Margarethe II měl být uskutečněn v případě, že by se rumunská vláda rozhodla kapitulovat. I přesto, že se tato podmínka naplnila, rumunská Margarethe se nikdy neodehrála – nejen z důvodu nedostatečných kapacit na obě operace Margarethe zároveň, ale i z důvodu očekávaného napadení Skupiny armád Jih Sovětským svazem v severní části Rumunska.
Článek vypracovala Bc. Barbora Javůrková
Browning, C. R. (2012). PROTECTORATE OF BOHEMIA AND MORAVIA (PROTEKTORAT BÖHMEN UND MÄHREN). In M. Dean & M. Hecker (Eds.), The United States Holocaust Memorial Museum Encyclopedia of Camps and Ghettos, 1933-1945, Volume II: Ghettos in German-Occupied Eastern Europe (pp. 177–184). Indiana University Press. https://doi.org/10.2307/j.ctt2050wk1.13
Operation Margarethe I [online]. Dostupné z: https://codenames.info/operation/margarethe-i/
Operation Margarethe II [online]. Dostupné z: https://codenames.info/operation/margarethe-ii/
Operation Margarethe [online]. Dostupné z: https://alchetron.com/Operation-Margarethe
PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 133–139.
Ránki, G. (1985). The Road to German Occupation (Hungary in 1944). Acta Historica Academiae Scientiarum Hungaricae, 31(3/4), 309–318. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/42555494
Ránki, Gy. “The German Occupation of Hungary.” Acta Historica Academiae Scientiarum Hungaricae, vol. 11, no. 1/4, Institute of History, Research Centre for the Humanities, Hungarian Academy of Sciences, 1965, pp. 261–83. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/42554767
